Vítejte na mém webu

Jmenuji se Jiří Urbánek. Jsem farářem v Mikulovicích u Jeseníku. Na tomto webu Vám chci nabídnout nedělní kázání, komentáře a důležité dokumenty. K prohlédnutí jsou i fotografie ze života farnosti a z cest.

https://twitter.com/GeorgiusUrbanek


Protože někteří politici by nejraději vymazali ruskou kulturu z naší země, budu zde uvádět odkazy na ruské písně. Viz záložka Ruská kultura.


Česká republika udělala po listopadu 1989 dvě osudové chyby - vstup      do EU a NATO.

Ve své knihovně jsem objevil ČESKÝ SLOVNÍK BOHOVĚDNÝ z roku 1915, z kterého uvedu podrobný výpis o islámu.

Nejvíce proti ruské propagandě bojují ti, kdo šíří propagandu americkou.


13. neděle v mezidobí, cyklus C

  V dnešním evangeliu jsme slyšeli tato slova:
  "Když se přibližovala doba, kdy měl být (Ježíš) vzat (vzhůru), pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma."
  Ježíš se vědomě a dobrovolně rozhoduje jít do Jeruzaléma. Ví, co ho čeká - utrpení, potupná smrt, ale i oslavení. Třetího dne vstane z mrtvých a vystoupí "vzhůru" k Otci, aby usedl po jeho pravici.
  I my jsme poutníci do nebeského Jeruzaléma. Jdeme každým dnem vstříc jisté smrti, ale i vzkříšení. To si musíme uvědomit. Jsme poutníci k věčnému životu. Měli bychom jít na této cestě pozemského života s Ježíšem, následovat ho a neopouštět. Jen tak bezpečně dojdeme k cíli naší cesty.
  Učedníci s Ježíšem přicházejí na cestě do Jeruzaléma přes Samařsko. Samařané se stavěli nepřátelsky vůči židům. Odmítli poutníkům pohostinství. I my na cestě životem  s Ježíšem musíme počítat s chladným přijetím, lhostejností i nepřátelstvím okolí.
  Samařané, kteří odmítli Ježíše, odmítli s Ním i spásu. Národ, který odmítá Krista, odmítá spásu a Boží požehnání, zůstává v temnotě hříchu a smrti.
  Všimněme si reakce apoštolů Jana a Jakuba:
  "Pane, chceš, abychom svolali z nebe oheň, aby je zahubil?"
  Apoštolové tu zaměňují vlastní hněv s Božím hněvem. Kolikrát se v dějinách Církve setkáváme s podobnou reakcí. Kolikrát jsme možná i my řekli:
  "Bůh by měl toho člověka potrestat. Jak se na to může Bůh dívat."
  Svoláváme z nebe oheň, aby zahubil viníky. Ježíš své učedníky přísně pokáral. Jejich řeč a smýšlení odporují Kristovu vztahu k hříšníkům, jeho trpělivosti v čekání na návrat marnotratného syna. Ježíš nepřišel na svět jako mstitel, ale jako zachránce. Na kříži odpouští svým vrahům. Nepřemáhá zlo silou zbraní, ale silou lásky.
  Tak jednali i světci. Příkladem může být svatá Marie Goretti (6.7.). Narodila se v roce 1890 v Itálii v chudé rodině. V domě, kde bydleli, s nimi žil šestnáctiletý mladík Alexandr. Ten jedenáctiletou Marii stále obtěžoval. Až 5.7. 1902 se jí pokusil přinutit, aby mu byla po vůli. Dívka se zoufale bránila a násilník ji ze vzteku ubodal nožem. Marie Goretti zemřela v 11 letech. Když umírala, odpustila svému vrahu slovy:
   "Ano, pro lásku k Ježíši jsem mu odpustila a chci, aby se mnou byl v ráji."
  Vrah Alexandr byl odsouzen ke třiceti rokům nucených prací. Přes jeho rty nepřešlo slovo lítosti. Co bychom tomu mladíkovi přáli? Bůh však stál o spásu i tohoto mladého zločince. Po letech nucených prací měl Alexandr sen, ve kterém se mu zjevila Marie Goretti a podávala mu květiny. Alexandr se obrátil a po 28 letech vězení vtoupil jako laický bratr do kapucínského řádu, kde žil do své smrti v roce 1970. Bůh nechce smrt hříšníka, ale aby se obrátil a žil.
  Jděme za Kristem cestou do nebe. I když nás čeká smrt, mysleme, co je za její bránou.
  Neberme si příklad z Jakuba a Jana, ale modleme se za obrácení hřísníků. Bůh může ve své Prozřetelnosti využít i zločinu k obrácení srdce člověka.


Slavnost Narození Jana Křtitele 2016

  Na svatého Jana Křtitele můžeme vztáhnout slova prvního čtení. I on byl Božím služebníkem povolaným od mateřského lůna. I o něm platí slova:
 "Z mých úst udělal nabroušený meč, ve stínu své ruky mě ukryl. Ukoval mě          v  zaostřený šíp, ve svém toulci mě schoval."
  Jan Křtitel požíval Boží ochrany. Boží slovo, které byl poslán hlásat, hlásal statečně a přímo. Jeho slova byla ostrá jako meč a šíp. Nešetřil nikoho. Dokázal naplnit pozdější Ježíšova slova, která nás vybízí, ať je naše řeč ano, ano - ne, ne.
  V tomto je pro nás velkým vzorem. Jan Křtitel netrpěl náboženskou korektností. My známe politickou korektnost, kdy je prý slušné o některých věcech nemluvit, kdy je třeba mluvit o jedné stránce věci, ale druhou stránku zamlčet. Věřícím hrozí náboženská korektnost, kdy se o některých pravdách víry a mravů už raději nemluví, např. o pekle. Nebo se třeba říká, jak máme tolerovat víru jinověrců, ale už se nemluví o tom, že i oni potřebují uvěřit v Krista, aby mohli dojít spásy.
  Jan Křtitel touto korektností netrpěl, uměl nazvat věci pravými jmény - dobro dobrem a zlo zlem. Neváhal kárat špatný život duchovní elity židovského národa i krále Heroda. Nazýval věci pravými jmény, i když ho to nakonec stálo život.
  Jan Křtitel byl také hlasem Božího slova.  Měl za úkol připravit židovský národ      na příchod Mesiáše a jeho království. A to je také náš úkol - připravovat Kristu cestu do lidských srdcí. Máme to těžší než Jan Křtitel. Ten mluvil k věřícím lidem, my mluvíme k lidem nevěřícím, popř. k těm, kteří věří "podle sebe".  
  Pán Ježíš založil Církev, aby šířila evangelium a získávala nové učedníky. To je základní poslání Církve. I když třeba neuvidíme hned nějaké hmatatelné výsledky hlásání evangelia, nesmíme to vzdát. Člověk si může vzpomenout na naše slova ke konci svého života. Naším úkolem je svědčit o Kristu, i když bychom nejraději volali s prorokem Izaiášem:
  "Nadarmo jsem se nemáhal, naprázdno, zbytečně jsem strávil svou sílu."
  Buďme i my hlasem Božího Slova, hlásejme evangelium, nenechme se odradit odmítnutím. Hlásejme Boží pravdy bez obalu, nebuďme nábožensky korektní.
  Nezapomeňme, že i pro nás platí:
  "Mé právo je však jistě u Hospodina a má mzda u mého Boha."