Farní rodina

2. neděle velikonoční

Středem dnešní neděle Božího milosrdenství je ustanovení svátosti smíření. Bůh nechce smrt hříšníka, ale aby se obrátil a žil.

Projevem Božího milosrdenství je také existence naší Církve. Svou víru můžeme prožívat společně, být si vzájemnou pomocí. Máme vytvářet společenství Církve, tedy budovat vzájemné vztahy. Neměl by nás spojovat jen zápis v křestní matrice, ani jen to, že se v neděli fyzicky setkáme v kostele. Mši svatou nemáme slavit egoisticky, tedy jen sami pro sebe, ale společně, jako první křestané.

Svatý Lukáš ve Skutcích apoštolských napsal:

„Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši.“

To by měl být program nás všech. Být jedno v Kristu. Spolu vytvářet jednotu duchovní. Máme přece stejnou víru, byli jsme pokřtěni stejným křtem. To je to podstatné. Jaké máme názory na politiku a jiné skutečnosti tohoto světa, není až tak důležité. Všichni patříme Kristu, a to je nade vším.

Máme vytvářet i jednotu duševní, tzn. být si nablízku, pomáhat si. Aby radost jednoho byla radostí všech, a bolest jednoho byla bolestí všech. Jak to má být ve správné rodině. Měli bychom prožívat všechno společně. Nejen liturgii, ale i své radosti a bolesti.

Usilí o duševní a duchovní jednotu přinese bohaté plody: budeme hodnověrní tomuto světu a Bůh nám bude žehnat v našem konání. Jak čteme kousek dál ve Skutcích apoštolských:

„Apoštolové vydávali s velkou působivostí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše a na nich na všech spočívala velká milost.“

Vytváření místního společenství Církve, farní rodiny, nemá vést k uzavřenosti vůči světu. Nemáme vytvořit nějakou katolickou sektu, ale živé společenství otevřené všem lidem dobré vůle. Pán Ježíš přece učedníkům neřekl, že mají zůstat zavřeni ve večeřadle, ale že mají jít do celého světa a hlásat evangelium.

Co se týká jiných křesťanských společenství, i s nimi máme mít dobré vztahy. Je možná charitativní spolupráce i společné modlitby, rozjímání nad Božím slovem. Nemůžeme však u nich chodit k přijímání, a oni k nám. Nejsme s nimi v jednotě. Jsou vůči nám jako bratranci a sestřenice ve víře. Netvoří s námi jednu cítkevní a farní rodinu. Ekumenismus není hříchem, pokud je správně chápán a uskutečňován.

Papež Benedikt XVI. v apoštolské exhortaci Verbum Domini píše o společných bohoslužbách s křestany jiných společenství důležitá slova (čl. 46):

„I když je správné a chvályhodné podporovat tyto bohoslužby, je třeba je konat tak, aby se věřícím nenabízely jako náhrada za účast na mši svaté o zasvěcených svátcích.“

Je dobré navštěvovat bratrance a sestřenice, ale je špatné zanedbávat vlastní rodinu.

Své kázání ukončím slovy prvního papeže (1 Petr 3,8-9):

„A konečně: buďte všichni jednomyslní, plní zájmu o druhého, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní. Neodplácejte zlo zlem, nadávku nadávkou, ale spíše naopak: přejte dobré. Vždyť k tomu jste byli povoláni, aby se vám dostalo údělem požehnání.“