Katecheze o mši svaté

 
 
 
 

1. část

 

Svatý otec Pio:

„Svět by se spíše obešel bez slunce než bez mše svaté!“

Mše svatá je vrcholem bohopocty a společné modlitby. Je vyvrcholením činnosti, kterou Bůh posvěcuje nás i celý svět. Jaké jsou názvy mše svaté?

1. Eucharistie (díkůčinění) – děkujeme Bohu za vše, co pro nás koná. Tento název má i svátost Eucharistie (Tělo a Krev Ježíše Krista), ve které je Kristus skutečně přítomen pod způsobami chleba a vína.

2. Nejsvětější Oběť – mše svatá je zpřítomnění Kristovy oběti na kříži nekrvavým způsobem; Kristova oběť na Kalvárii a na oltáři je jedna oběť. Mše svatá je nejen oběť Kristova, ale i oběť Církve (máme Bohu Otci spolu s Kristem obětovat sebe sama, svůj život i smrt).

3. Hostina – Ježíš se nám dává za pokrm k věčnému životu.

4. Přímluva – při mši svaté prosíme o duchovní a hmotná dobra, za zemřelé, církev a svět.

Jaká je úloha kněze při mši svaté?

Kněz je „alter Christi“ (druhý Kristus). V čele mše svaté je sám Kristus, který sám neviditelně předsedá každé eucharistické oběti. Kněz Krista zastupuje, jedná v osobě Krista, propůjčuje mu svá ústa a své ruce (čte evangelium a vykládá ho, přijímá obětní dary, pronáší eucharistickou modlitbu) Kněz zastupuje Krista před lidmi a naopak – zastupuje shromážděný lid před Kristem.

Boží lid se má mše svaté aktivně účastnit (zpěv, modlitby, odpovědi na výzvy kněze), má si přisvojit modlitby kněze, které koná nejen za sebe, ale i za shromážděnou obec. Např. když kněz líbá oltář, který je znamením Ježíše Krista, mají všichni také v duchu oltář políbit.

Při mši svaté se setkáváme s Kristem ve třech podobách:

- ve shromážděné farní obci (v bratru a sestře), neboť kde jsou dva nebo tři v Ježíšově jménu, tam je sám Pán uprostřed nich. Kdybychom byli soustředěnější a chtěli z celého srdce chválit Boha, cítili bychom Boží přítomnost mezi námi

-  v Božím slově, ve kterém ke mně mluví Bůh

-  ve svátosti Eucharistie (Tělo a Krev Ježíše Krista)

Části mše svaté:

1. Úvodní obřady

2. Bohoslužba slova

3. Bohoslužba oběti

4. Závěrečné obřady

Jaká by měla být příprava na mši svatou?

Doma bychom si měli přečíst texty Písma svatého pro nedělní mši svatou. Cestou do kostela bychom si měli uvědomit kam jdeme, proč tam jdeme, s kým se chceme setkat, za co chceme mši svatou a svaté přijímání obětovat. Je třeba chodit včas – z úcty ke Kristu i k věřícím. Chodit slušně oblečený (sváteční oděv v neděli).

U vchodu do kostela se žehnáme svěcenou vodou na připomínku našeho křtu. Pokleknutí před Ježíšem ve svatostánku je znamením pokory a úcty ke Kristu.

 
 
 

2. část

 

I. Úvodní obřady

Úvodní obřady nás mají připravit na bohoslužbu slova a bohoslužbu oběti. Proto je velmi důležité přicházet na mši svatou včas. Přijdeme-li pozdě, nejsme na mši svatou řádně připraveni.

Vstupní píseň nás má sjednotit v jednu Boží rodinu. Dále nás informuje, co se slaví. Každá liturgická doba má určitý druh písní. Průvod kněze s ministranty k oltáři nám připomíná, že jsme poutníci k věčnosti. V nebi je náš trvalý domov.

Kněz políbí oltář, který je znamením Krista, úhelného kamene. Kněz vlastně líbá Krista a lid má konat v duchu to, co i za ně koná kněz. Kněz může oltář okouřit kadidlem. Kouř kadidla, který vystupuje vzhůru, je symbolem naší modlitby, která stoupá k nebi z hořících srdcí. Následuje znamení kříže. Kříž je znamením našeho vykoupení a připomínkou našeho křtu. Slovo „amen“ (tak jest) znamená souhlas s pronesenou modlitbou. Amen nás spojuje s nebeským zástupem svatých a andělů, kteří slaví mši svatou s námi.

Kněz pronáší „Pán s vámi“. Tím upozorňuje Boží lid, že Ježíš je přítomný ve shromážděné Církvi, v bratřích a sestrách (viz katecheze z minulé neděle).

Velmi důležitý je úkon kajícnosti, kdy vyznáváme, že jsme hříšníci a potřebujeme odpuštění hříchů. Po výzvě k zamyšlení následuje chvíle ticha, kdy nemáme detailně, ale obecně litovat své hříchy. Pak následuje společné vyznání hříchů a prosba kněze za odpuštění. Když úkon kajícnosti konáme upřímně a kajícně, může nám Bůh odpustit lehké hříchy.

Zpěv „Pane smiluj se“ je antického původu. Těmito slovy zdravili císaře, když navštívil město. Tímto zpěvem uznávám Krista za svého Pána a prosím o jeho přízeň.

Sláva na výsostech Bohu je slavnostní hymnus, který je oslavou Boží. Skrze tento hymnus se otvíráme Bohu, aby k nám mohl přijít v Božím slově a Eucharistii.

Úvodní obřady končí úvodní modlitbou (collecta – shrnutí). Po výzvě kněze „modleme se“ máme ve chvíli ticha říci Bohu svůj úmysl, za který chceme mši svatou obětovat. Pak následuje text modlitby, skrze kterou kněz shromažďuje úmysly věřících (collecta) a odevzdává je Bohu. Následuje „amen“.

II. Bohoslužba slova

Bohoslužba slova je první hlavní části mše svaté. Ježíš je s námi přítomný pod způsobou Božího slova. Bůh skrze předčítající k nám sám mluví. Proto má mít úctu k Božímu slovu ten, kdo čte, a ten, kdo naslouchá. Je dobré si přečíst texty ze mše svaté již doma, abychom měli z Božího slova větší užitek. Boží slovo je inspirované Duchem Svatým, má moc proměnit lidské srdce, musíme to však chtít. Boží slovo máme vztahovat na sebe. Bůh mluví ke mně. Boží slovo se chce ve mně vtělit, působit v mém nitru, proměnit mé srdce, probudit víru, naději a lásku.

V neděli se čtou tři čtení. První čtení bývá zpravidla ze Starého zákona, který připravuje na Krista. Toto první čtení má nějakou souvislost s evangeliem. Po prvním čtení se zpívá (čte) žalm (Starý zákon), který je naší odpovědí na to, co jsme slyšeli v prvním čtení. Druhé čtení bývá z Nového zákona, který naplňuje Starý zákon. Čtou se hlavně listy apoštolů, které nás mají povzbudit ke křesťanskému životu.

První a druhé čtení mohou číst laici (lektoři). Při těchto čteních sedíme, což je postoj naslouchajících. Vrcholem bohoslužby slova je evangelium. Kněz pronáš „Pán s vámi“, čímž prohlašuje, že Ježíš je s námi přítomný v Božím slově. Kněz oznamuje, z kterého evangelia se předčítá a pečetí křížem text evangelia, neboť vše vede ke kříži. Lid odpovídá „Sláva Tobě, Pane“. Všichni děláme malý kříž na čele, na rtech a na srdci. Symbolicky tak vyjadřujeme touhu, aby evangelium proniklo do našeho roumu, bylo vyznáváno ústy a změnilo naše srdce. Při evangeliu, které čte jáhen, kněz nebo biskup, stojíme. Jako voják stojí před velitelem, aby pozorně vyslechl rozkaz a neprodleně ho vykonal, tak stojíme my před Kristovým slovem, které pozorně posloucháme a chceme uvádět do života.

Kněz pak v kázání přečtené Boží slovo vykládá a přenáší do dnešního života.

V neděli a o slavnostech se modlíme Věřím v Boha, kterým se hlásíme ke katolické víře, tedy k víře apoštolské.

Bohoslužba slova končí přímluvami. Jde o modlitbu shromážděné obce za Církev, svět, farnost a zemřelé. Lektor předkládá prosby a Boží lid s nimi vyjadřuje svůj souhlas.

 

 

 
 

3. část

 

Mezi bohoslužbou slova a oběti se nachází příprava (přinášení) darů. Ve Starém Zákoně se Bohu s vděčností přinášely prvotiny úrody. My Bohu přinášíme to, co nám daroval – chléb a víno.

Chléb je symbolem lidské práce a námahy. S chlebem přinášíme svůj život (vše, co dobrého konáme – práce, modlitby, dobré skutky, své úspěchy). Víno je symbolem lidského utrpení (hrozny se lisují). S vínem přinášíme svou smrt (vše, co bolestného prožíváme – nemoce, slabosti, neúspěchy, zármutek a hříšnost). S chlebem a vínem tedy Bohu nabízíme i sami sebe, svůj život a svou smrt. Kněz tyto dary přijímá a prosí Boha, aby vše proměnil. Mše svatá je obětí Krista i Církve, bez oběti nás samých této oběti něco chybí.

Míšení vína s vodou je znamením našeho sjednocení s Kristem. Kněz se modlí, abychom se všichni stali obětí Bohu milou. Umývání rukou kněze je symbolem kajícnosti s prosbou o odpuštění hříchů. Věřící se mají s knězem v duchu spojit. Pak následuje modlitba nad dary.

Bohoslužba oběti je vrcholem mše svaté. Syn (Ježíš) se obětuje Otci v Duchu Svatém a my se s jeho obětí sjednocujeme, když Otci obětujeme svůj život a svou smrt. Bohoslužba oběti začíná prefací. Na úvod preface zaznívá „Pán s vámi.“ Pán je uprostřed nás ve shromážděné Církvi, v Božím slově a nyní bude mezi námi ve svátosti Eucharistie. Výzva „Vzhůru srdce“ je pobídkou k soustředění. Naše srdce a mysl má být u Pána. Kněz pak vybízí, abychom vzdávali díky Bohu Otci, neboť díkůvzdání je nutný postoj tvora ke Stvořiteli. Následuje text preface, kdy kněz za lid děkuje Otci za velká díla k naší spáse. Preface je ukončena zpěvem Svatý, svatý, svatý. Bůh je nejvýš svatý. Vítáme Krista, který brzy sestoupí na oltář slovy, kterými ho vítali Izraelité, při jeho vjezdu do Jeruzaléma:

„Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně, Hosana na výsostech.“

Na chvalozpěv Svatý navazuje eucharistická modlitba. Ta je modlitbou k Otci skrze Syna v Duchu Svatém. Kněz vzývá Ducha Svatého nad dary, aby je proměnil v Tělo a Krev Ježíše Krista. Aby proměnil i nás, kteří jsme s chlebem a vínem přinesli sami sebe. Kněz zastupuje Krista, ústy kněze mluví Kristus a úkony kněze koná Kristus. Následuje zpráva o ustanovení Nejsvětější Svátosti.

Vrcholem bohoslužby oběti i celé mše svaté je proměňování, přo kterém mají všichni (kromě kněze) klečet. Proměňování se děje pronášením Kristových slov posvěcenou osobou (kněz, biskup). Působením Ducha Svatého dochází ke změně podstaty chleba a vína, způsoby (vzhled, velikost, barva, chuť) zůstavají stejné. Jde vlastně o zázrak. V přírodě se mění vlastnosti, nikdy však podstata věcí. Po proměňování je na oltáři ve způsobách chleba a vína živý Ježíš Kristus. V každé způsobě je přítomný celý Kristus (se svým božstvím i lidstvím). Stačí tedy přijímat jen Tělo Kristovo nebo Krev Kristovu.

Oddělené proměňování chleba a vína symbolizuje Kristovu smrt nekrvavým způsobem (když krev odchází z těla, člověk umírá).

Po proměňování kněz Tělo Kristovo a Krev Kristovu pozdvihuje. Ježíš řekl:

„Až budu ze země vyvýšen, přitáhnu všechny k sobě.“

Následuje tajemství víry. Vyznáváme víru v Kristovu přítomnost ve svátosti Eucharistie, dále víru v jeho smrt a zmrtvýchvstání a víru v jeho druhý příchod.

Kněz pak odevzdává oběť Otci – oběť Krista i oběť Církve.

Kněz podruhé vzývá Ducha Svatého, aby nás přítomné Ježíš sjednotil, zvláště když přijímáme jeho Tělo a Krev.

V eucharistické modlitbě vyznáváme své spojení s Církvi vítěznou (Panna Maria, svatý Josef, patron kostela). Prosíme o jejich přímluvu. Modlíme se za Církev bojující na zemi, zejména za papeže, biskupy a kněze. Modlíme se také za Církev očišťující se, tedy za duše v očistci, aby dosáhli nebe, a my abychom se s nimi setkali. Dále se kněz modlí za mír a spásu světa, za jednotu křesťanů.

Eucharistická modlitba končí pozdvihováním (Skrze Něho a s Ním a v Něm...). Jde o oslavu Boží Trojice. Gesto současného pozdvižení Těla a Krve Páně je gestem obětním. Jde o závěrečný okamžik slavnostního skládání oběti Bohu. Lid odpovídá „amen“, kterým uznává tuto oběť za svou. Je to nejdůležitější odpověď lidu v celé mši svaté. Svatý Jeroným (4. století) vydává svědectví, že se při této odpovědi lidu až zachvěly stěny chrámu.

 

 

4. část

 

V poslední katechezi o mši svaté budeme mluvit o obřadu svatého přijímání a o závěrečných obřadech.

Po proměňování je na oltáři Ježíš přítomný ve svém Těle a ve své Krvi pod způsobami chleba a vína.

Obřad svatého přijímání začíná modlitbou Otče náš. V ní se všichni sjednocujeme v modlitbě k nebeskému Otci, neboť všichni jsme bratři a sestry. Kněz pak jménem všech přítomných prosí o ochranu před zlem. Dále prosí o jednotu mezi přítomnými a o pokoj. Jednotu a pokoj vytváří Duch Svatý po přijetí Ježíše ve svatém přijímání.

Následuje přání pokoje a pozdravení pokoje. Kristův pokoj má naplnit naši duši. Kněz pak přítomné vyzývá, aby se navzájem pozdravili a ujistili se vzájemnou láskou. Přítomní se pozdraví podaním ruky a slovy:

„Pokoj s tebou.“

Při pozdravení pokoje nemáme chodit po kostele, ale máme podat ruku těm, kteří jsou nám nablízku.

Následuje zpěv Beránku Boží, při kterém kněz láme svatou Hostii a malý úlomek vpouští do kalichu s Krví Páně se slovy:

„Svátost Kristova těla a jeho krve ať nám slouží k věčnému životu.“

Lámání svaté Hostie je symbolem utrpení Páně, smíšení částečky svaté Hostie s Krví Páně je symbolem Kristova vzkříšení (spojení Těla s Krví). Kněz se modlí, ať svaté přijímání není jeho odsouzením, ale ochranou a lékem pro duši a tělo.

Ježíš je náš pravý velikonoční Beránek, který zemřel za hříchy světa. Kněz pozdvihuje svátost Eucharistie a pronáší slova:

„Hle, Beránek Boží, ten, který na sebe vzal hříchy světa. Blahoslavení, kdo jsou pozváni k večeři Beránkově.“

Všichni pak vyznávají nehodnost přijetí Krista do svých srdcí.

Nejprve přijímá kněz, pak ostatní, kteří mohou přijímat svátost Eucharistie.

K svatému přijímání může přistoupit:

  • katolík bez církevního trestu

  • ten, kdo žije podle zásad katolického náboženství (soužití muže a ženy oddaných v kostele)

  • ten, kdo nemá na duši těžký hřích a lituje hříchy lehké

  • věří ve skutečnou přítomnost Krista ve svátosti Eucharistie

  • touží po sjednocení s Kristem

Svátost Eucharistie jsme povinni přijmout alespoň jedenkrát za rok, a to v čas velikonoční, a v nebezpečí smrti. Ke svatému přijímání můžeme přistoupit dvakrát za den, přičemž na druhé mši svaté musíme být od začátku do konce.

Účinky svatého přijímání:

  • sjednocuje nás s Ježíšem (předchuť nebe)

  • rozmnožuje v nás milost posvěcující (účast na Božím životě)

  • očišťuje nás od lehkých hříchů a chrání před těžkými hříchy (dle naší lásky)

  • vytváří jednotu mezi věřícími

  • zavazuje nás ke službě druhým (být pokrmem pro druhé)

Ten, kdo přijímá Eucharistii na ruku, má mít ruce čisté. Také má zkontrolovat, zdali mu na ruce neulpěla částečka svaté Hostie, kterou musí také přijmout. Stejně je zodpovědný kněz za částečky svaté Hostie, které ulpí na paténě a misce. Proto se po svatém přijímání koná purifikace.

Kněz při udělování svatého přijímání ukazuje svatou Hostii a říká „Tělo Kristovo“, přijímající odpovídá „Amen“, což je vyznání víry v přítomnost Krista ve svaté Hostii.

Eucharistický půst je hodinu před svatým přijímáním kromě vody a léků.

Po svatém přijímání máme Ježíšovi děkovat za jeho příchod do našeho srdce, můžeme svaté přijímání obětovat na nějaký dobrý účel. Můžeme Krista prosit za sebe a své blízké, za živé i zemřelé. Přítomnost Krista ve svátosti Eucharistie po svatém přijímání trvá asi čtvrthodiny. Proto je dobré zůstat v kostele i po mši svaté a modlit se. K tomu je třeba ticho.

Závěrečné obřady tvoří modlitba po svatém přijímání, dále požehnání, kdy kněz vyprošuje od Boha dobro pro přítomné. Nakonec je propuštění. Nakrmeni Božím pokrmem se máme stát pokrmem pro ostatní.

„Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v den poslední.“