Zklamání

3. neděle velikonoční, cyklus A

V dnešním evangeliu jsme slyšeli o zjevení vzkříšeného Pána učedníkům, kteří odcházejí z Jeruzaléma na venkov. Tito učedníci byli svědky utrpení a smrti svého Pána. Ani zpráva žen o prázdném hrobě je nevedla k víře v Kristovo zmrtvýchvstání.

Na cestě do Emauz se k nim přidává vzkříšený Ježíš, ale jeho učedníci Ho nemohou poznat. Jejich oči zatemňuje nevěra a zklamání. Jak řekli Ježíšovi:

"My jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele."

Nyní už nedoufají, Ježíš je zklamal, nenaplnil jejich představy o Mesiáši.

"Bůh mě zklamal."

Mnoho křesťanů má pokušení toto říci, alespoň v duchu:

"Bůh nevyslyšel mé modlitby. Tolik jsem za to prosil. Vždy jsem se snažil žít jako dobrý křesťan, a Bůh na mě dopustil takové neštěstí."

Možná, že i vás občas napadnou takové myšlenky. I my můžeme prožívat zklamání emauzských učedníků. Může Bůh člověka zklamat?

Je třeba se upřímně ptát, v jakého Boha věříme. Zdali je naše představa o Bohu správná, zdali je Bůh skutečně takový, jak si Ho představujeme. Náš vztah k Bohu má stále růst, nemůžeme v něm zůstat na úrovni dítěte i v dospělosti.

Pokud se nesnažíme poznat Boha, jaký je ve skutečnosti, můžeme se dožít mnoha zklamání.

Bůh není policajt, který nás pořád hlídá. Není ani soudce, který se zálibou trestá hříšníky. Bůh ve své lásce neklade žádné podmínky, jak je to časté u lidí. Bůh nás má rád, protože jsme a protože nás chtěl mít. Bůh není ani pohádkový dědeček, který musí splnit každé naše přání. Bůh je svrchovaný Pán a vše je mu podřízeno. Dává člověku především to, co potřebuje ke své spáse.

Jediný, kdo Boha zcela zná, je Ježíš Kristus. Na jeho životě můžeme vidět, jaký Bůh je.

Otec posílá Syna na svět, i když ví, že bude trpět a zemře potupnou smrtí. Otec dopustil, že lidé tak zacházeli s jeho milovaným Synem. Znamená to, že Otec už Syna nemiluje? To jistě ne. Otec obětoval svého Syna za nás. Nechal Ježíše zemřít, aby Ho oslavil. V Božím plánu spásy nebyla jen Ježíšova smrt za naše hříchy, ale také Ježíšovo zmrtvýchvstání. Když Bůh něco bere, dává mnohem více.

I na nás může Bůh dopustit zkoušky, neštěstí a trápení. Když to vše z Božích rukou přijmeme, Bůh to všechno promění. Bůh může vše zlé v našem životě proměnit v dobro. I hřích, pokud ho litujeme.

Když Bůh dopouští na člověka zkoušku, dává mu i sílu, aby v ní obstál.

Životnímu zkouškami se očišťuje naše víra i vztah k Bohu. Svatý Pavel to přirovnává k tavení zlata v kelímku. Při tavení se zlato zbavuje nečistot a nežádoucích příměsí. Při utrpení se očišťuje naše víra i náš vztah k Bohu.

Prosme vzkříšeného Pána, aby i nám sňal šupiny z očí, aby nás zbavoval nesprávných představ o Bohu. Prosme, aby se náš vztah k Bohu stále vyvíjel.

Prosme, abychom si v životních zkouškách nezoufali, ale odevzdali se do Božích rukou s vědomím, že Bůh vše promění v dobré. Když ne tady, tak určitě na věčnosti.