Zakotveni v Kristově Srdci
Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 2024
O páté neděli postní jsme rozjímali o pšeničném zrnu, které musí v zemi odumřít, aby přineslo hojný užitek. Tím pšeničným zrnem je Pán Ježíš, který za nás zemřel na kříži, aby nám přinesl odpuštění hříchů a otevřel nebe.
Ve večerní mši svaté na Zelený čtvrtek jsme poznali, že Pán Ježíš se také stal pšeničným zrnem, když ve večeřadle umyl učedníkům nohy. Jakoby odumřel svému božskému majestátu, aby nám lidem mohl sloužit. Ve službě člověku se vydal do krajnosti.
Dnes prožíváme vrchol předobrazu pšeničného zrna. Ježíš byl po své smrti uložen do hrobu a třetího dne vstal z mrtvých. Jako zrno odumřel, aby znovu žil v oslaveném a nesmrtelném těle. Učednící našli jen prázdný hrob a v něm plátno a roušku. Ježíš zvítězil nad smrtí. Zemřel, ale třetího dne vstal z mrtvých. A my se z toho radujeme.
Ale to není všechno. I my máme podíl na Kristově smrti a zmrtvýchvstání. Jak? Skrze víru a křest. Ve křtu v nás zemřel starý člověk propadlý hříchu a zrodil se nový člověk v Boží milosti. Svatý Pavel proto v listě Kolosanům pravdivě píše, že jsme byli s Kristem vzkříšeni. Zatím jen v duši, ale čeká nás i vzkříšení těla na konci věků. Svatý Pavel píše:
„Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.“
Také my na sobě prožíváme tajemství pšeničného zrna. Zatím jen v duši, při druhém Kristově příchodu na zem to bude také i v těle. Naše smrtelné tělo jednou bude pohřbeno a rozpadne se v prach. Ale bude Bohem vzkříšeno, a bude mít podíl na Boží slávě. Bude také nesmrtelné. Aby tomu tak bylo, abychom byli vzkříšeni k životu věčnému, je třeba, podle výzvy svatého Pavla, myslet na to, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Máme myslet spíše na věci duchovní, než na ty světské, i když na tomto světě ještě žijeme.
Účast na Kristově smrti a zmrtvýchvstání je zdrojem naší křestanské naděje. Bez této naděje nemůžeme žít. Dnešnímu světu tato naděje chybí. Je zmítán nepokoji a zlem. Když člověk sleduje světové dění, má pocit, že mnozí politici až s nadšením ženou svět do světové války.
Prožíváme těžké chvíle, ty však svět prožíval vždycky. Možná, že prožíváme těžké chvíle i v osobním životě nebo v životě své rodiny. Jak neztratit naději?
Symbolem naděje je kotva. Kotvu bychom měli hodit do samotného nebe, aby se zachytila v Ježíšově probodeném Srdci. Takto zakotveni jsme v bezpečí. Ať s námi svět zmítá nahoru a dolů, doleva a doprava. Naše naděje je pevně ukotvena v Ježíšově Srdci.
Jako pšeničné zrno jednou odumřu, ale čeká mě věčný život v nebi a vzkříšení těla. Můj život na zemi je jen krátkou epizodou, to podstatné a velkolepé mě čeká v nebi.
Vzhůru Srdce!
Máme je u Pána!