Využívat dobra Církve

20. neděle v mezidobí, cyklus A

Izraelský národ byl Bohem vyvoleným národem. Věřil v jediného pravého Boha, od kterého dostal Zákon, zejména Desatero Božích přikázání. Z izraelského národa vyšel Spasitel světa, Ježíš Kristus, který skrze židovku Pannu Marii přijal lidské tělo. Pán Ježíš omezil své působení na zaslíbenou zemi, vyjímečně působil v pohanských krajích.

Samařské ženě řekl, že spása je ze Židů (Jan 4,22). Dnešní první čtení a evangelium doplňuje:

"Spása je ze Židů, ale nejen pro Židy."

Už prorok Izaiáš předpovídal, že i pohané budou přicházet na svatou horu a prožívat radost v Božím domě. Také pohané budou pravému Bohu přinášet oběti, které Bůh přijme se zalíbením:

"Jejich celopaly a žertvy mi budou potěšením na oltáři; neboť můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy."

V evangeliu prosí o pomoc pro svou posedlou dceru pohanská žena. Pán Ježíš nejprve objasňuje, že je poslán hlásat evangelium židovskému národu, neboť je Mesiášem, na kterého vyvolený národ čekal. Až po svém zmrtvýchvstání posílá své učedníky do celého světa.

Pak Pán Ježíš pohanské ženě řekl:

"Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům."

Boží spása a požehnání je nyní určena jen Židům. Pán Ježíš byl poslán ke ztraceným ovcím domu izraelského.

Žena se nenechala zviklat zdánlivým odmítnutím, ale projevuje živou víru a vytrvalost ve své prosbě:

"Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají se stolu jejich pánů."

Žena uznává, že Pán Ježíš přináší plnost požehnání židovskému národu. Prosí jen o drobečky tohoto požehnání. Ty pomohou její dceři.

Pán Ježíš chválí víru a pokoru pohanské ženy. Její dcera je zachráněna.

My jsme dnes v pozici vyvoleného národa. Jako katolíci máme pravověrnou nauku, kterou nám předali apoštolové, máme všechny svátosti, všechny prostředky k dosažení nebe. Ale často nám chybí pokora a víra pohanské ženy z evangelia.

Proto možná nezakoušíme Boží moc a působení v našich životech.

Bůh nemusí působit jen v naší Církvi. Katolíci nemají licenci na Boží působení. Nemohou bránit Bohu, aby působil i mimo naši Církev. Duch Svatý vane, kde chce. Často působí v lidech mimo Církev, neboť jsou Božímu působení více otevřeni. A mají víru a pokoru pohanské ženy.

Řešením není odcházet do jiných církví a náboženských společností, ale využít toho, že naše Církev má všechno v plnosti. Jenom my si toho nevážíme a také to nevyužíváme.