Uchovat si čisté svatební šaty

5. neděle velikonoční, cyklus A

Jak člověk stárne, klade si otázky, co bude s ním, když už nebude moci se o sebe postarat. Snad mladí pro mě najdou nějakou světničku, kde bych dožil svůj život. Snad se najde pro mě místo v penzionu nebo domově důchodců. Stáří je plné nejistot.

Jisté místo máme až na věčnosti. Pán Ježíš při poslední večeři své učedníky ukliďnuje, aby se nebáli, až se vrátí k Otci. Pak jim říká:

"V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám, že odcházím vám připravit místo? A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já."

Pán Ježíš svým věřícím připravil v nebi místo, nebeský příbytek. Je to dobré vědět. Ježíš se mnou počítá, chce mě mít jednou u sebe v nebi. Na konci mého života si pro mě nepřijde smrtka s kosou, ale Ježíš, aby mě vzal k sobě.

Smrt je bránou k věčnému životu. Jak prožiji svůj pozemský život, tak dopadnu u Božího soudu. V nejlepším případě si mě Ježíš hned vezme k sobě, abych se ujal svého nebeského příbytku. V horším případě nebudu prozatím shledán hodným ujmout se svého připraveného místa, a budu se muset nejprve očistit ode všeho, co mi brání do nebe vejít.

Existuje i možnost, že můj příbytek zůstane navždy prázdný. Pán Ježíš mluví o peklu poměrně často. Rozhodně neřekl, že je peklo prázdné.

Jak tedy žít, abych nakonec nebe dosáhl? Jakou cestou se mám dát?

Pán Ježíš řekl Tomášovi:

"Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne."

Jen skrze Ježíše mohu přijít k Otci, ujmout se svého místa v nebi. Ježíš je cesta k věčnému životu, cesta k dosažení nebeského příbytku. Jiná cesta není. Je třeba věřit v Ježíše Krista a přijmout pravdu, kterou nám zjevil. Kristovo zjevení nemáme přijímat jen hlavou, ale i srdcem. Nestačí jen souhlas rozumu, musíme podle Ježíšova učení také žít. Je třeba se připodobnit Kristu. Svatý je ten, který se podobá Kristu. Ne vnějším zjevem, ale svým vnitřním smýšlením a svým životem.

Nebeská blaženost je jako svatební veselí. Kristus je ženich, duše je nevěsta. Kristus si v okamžiku smrti přichází pro svou nevěstu. Pokud ji najde ve svatebním rouchu, tedy v milosti posvěcující, jak na Něho s touhou čeká, jak se dokázala oprostit ode všeho, co by se na ní ženichovi nelíbilo, vezme si ji k sobě do nebe.

Pokud najde ženich svou nevěstu v ušpiněných svatebních šatech, než ji vezme k sobě, nechá ji nejprve očistit. Až bude mít svatební šaty čisté a bílé, pak může jít za svým ženichem.

Pokud nalezne člověka bez svatebních šatů, tedy bez milosti posvěcující, nechá ho být. Kdo nemá svatební šaty, nechce do nebe.

Těšme se, že máme místo v nebi. Těšme se, že si Ježíš pro nás chce přijít jako ženich pro svou něvestu. A především bděme nad tím, abychom měli čisté svatební šaty.