Pastýř nás zná
4. neděle velikonoční, cyklus A
Tuto neděli Dobrého Pastýře si připomínáme ty, kteří mají účast na Kristově pastýřském úřadu, na biskupy, kněze a jáhny.
Nejprve si všimněme, jak pastýře chápe Písmo svaté. V něm je pastýř vůdce a společník. Pastýř vede stádo na pastvu, brání ho proti šelmám. Jako společník své ovce miluje, zná jejich potřeby, stará se o ně. Jeho autorita spočívá na obětavosti a lásce.
Prorok Izaiáš přirovnává Boha k pastýři (Iz 40,11):
"Jako pastýř pase své stádo, beránky svou paží shromažďuje, v náručí je nosí, březí ovečky šetrně vede."
Vůdcem a otcem stáda, Izraele, je Hospodin. Bůh svěřuje své ovce svým služebníkům, ale sám je Pánem stáda. Pastýři Izraele jsou často káráni, že se o své svěřené ovce nestarají a nechávají je napospas vlkům. Proto Bůh slibuje, že se sám ujme svého stáda a najde mu pastýře "podle svého srdce."
Nový zákon vidí naplnění proroctví o pastýři podle Božího srdce v Ježíši Kristu. Ježíš je dobrý Pastýř, který zjevuje Boží lásku. Ježíš za své ovce obětuje svůj život. Svou smrtí dává svým ovcím věčný život.
Ježíš své ovce, křesťany, miluje. Zná je, tzn. že má ke každému křesťanu osobní vnitřní vztah. Ježíš má rád celé stádce, celou Církev, ale i každou ovečku zvlášť. Každé ovečce nabízí věčný život, každé se dává za pokrm na cestě do nebe.
Dnes máme přemýšlet o lásce Ježíše, dobrého Pastýře a Strážce našich duší. Jedině On nás vede na dobrou pastvu. Vede nás do nebe, kde budeme v lásce požívat Boha a radovat se ze společenství bratří a sester Božího stáda. Ježíš nás živí vlastním Tělem a Krví, abychom nezemdleli a dokázali odolávat vlkům, kteří nás chtějí od Něho odehnat a zahubit. Ježíš má s námi soucit, odpouští nám poklesky a raduje se, když jdeme věrně za Ním. Touží, aby každý z nás došel do nebeského ovčince.
Ježíš je jediný Pastýř své Církve, je dveřmi ovčince. Jen skrze Něho můžeme přijít do cíle, do nebe.
Ježíš svěřuje své ovce lidským pastýřům, aby jim předávali dobrou potravu Božího slova, aby je chránili před vlky, nepravými učiteli, kteří je svádějí k bludu a nabízejí jim jiného Spasitele než Ježíše.
Lidští pastýři nejsou majitelé stáda, ovečky patří Ježíši. Biskupové, kněží a jáhni mají svěřeným ovečkám slovy i životem zjevovat Boží lásku i starost o člověka. To je velmi těžké, neboť jsou to jen lidé a hříšníci. Proto je nutné se za ně modlit, aby usilovali o svatost, tedy o co největší podobnost s Kristem, jediným Pastýřem.
Třeba také prosit za nová povolání ke kněžství a zasvěcenému životu. Duchovní povolání jsou Božím darem. Bůh si sám volí a volá, koho chce. Prosme, aby mladí lidé toto Boží volání k účasti na Kristově pastýřské službě nepřeslechli a měli sílu ho následovat.
A jak mají žít ovce Ježíšova stáda?
To jsme slyšeli v evangeliu:
"Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho."
Kristovy ovce mají znát hlas svého Pána, mít k Němu živý osobní vztah. Mají svého Pána milovat. Láska k Ježíši je pouto, které křesťany váže ke svému Pánu i k sobě navzájem.
Kdo miluje Ježíše, jde za jeho hlasem a je hluchý k hlasům cizích, kteří by rádi ovce odvedli od Ježíše i věčného života.
Ovce, křesťané, by měli mít v úctě a lásce také své lidské pastýře: papeže, biskupy a kněze. Ti, i přes své slabosti, chtějí svěřené duše vést za Ježíšem.
Buďme věrni Kristu, dobrému Pastýři, a nechoďme za jinými.