Mužná víra vdov

32. neděle v mezidobí, cyklus B

Dnešní stůl Božího slova nám dává za příklad dvě vdovy. První vdovou je pohanka ze Sarepty. Už několik let trápí zemi sucho. Vdova chce z poslední mouky a oleje upéct placku. Pak již budou se synem čekat na smrt.

V tu chvíli k ní přichází prorok Eliáš a žádá ji o pokrm. Vdova mu objasňuje situaci, ale Eliáš trvá na svém:

„Buď bez starosti, jdi a udělej, jak jsi řekla. Nejdřív z toho upeč mně malou placku a přines mi to, pak půjdeš a upečeš sobě a svému synu.“

A vdova neupeče placku svému synu, ale Eliášovi. I když je pohanka, přesto důvěřuje slovům proroka, kterému dává poslední jídlo. Důvěřuje slovům proroka, tedy i Hospodinu. Její důvěra je odměněna:

„Ona tedy šla a udělala podle Eliášových slov a jedla ona, on i její syn po drahný čas.“

Velká důvěra pohanské vdovy v Hospodinovo slovo, pronesené prorokem Eliášem, je pro nás příkladem.

V evangeliu Pán Ježíš chválí důvěru chudé vdovy. Do chrámové pokladnice bohatí lidé házeli velké obnosy peněz. Sklidili uznání u přihlížejících, ale u Pána Ježíše nikoliv. Pán Ježíš zato chválí chudou vdovu, i když do pokladnice vhodila jen dvě drobné mince. Boháči dávali ze svého nadbytku, chudá vdova z nedostatku:

„Dala všechno, co měla, celé živobytí.“

Opět velká důvěra ženy. Do pokladnice dala úplně všechno. Neponechala si žádná zadní vrátka. Dala Bohu všechno. I svůj život s důvěrou, že se Bůh o ní postará.

Bůh nám dal v Ježíši Kristu všechno. I my bychom měli dát Bohu vše, neboť nám nic nepatří. Vše patří Bohu.

Ale nemáme důvěru těch vdov. A nejen to. Nejenže nejsme schopni dát Bohu všechno, ale dáváme mu velmi málo, skoro nic.

Kolik času dáváme denně Bohu na modlitbu, mši svatou, četbu katechismu a Písma svatého? Kolik času denně věnujeme službě bližním? Kolik času naopak promarníme?

Je skutečně náš život projevem naší víry a lásky k Bohu? Liší se náš život od těch, kteří v Boha nevěří?

Vdovy dnešních liturgických čtení dokázaly dát Bohu všechno, neboť Bohu důvěřovaly. Prosme i my o dar víry, abychom se jim alespoň přiblížili. Křtem už nepatříme sobě a světu, křtem patříme Bohu. Kéž je to na našich životech vidět.