Mít otevřené srdce pro Boží setbu

15. neděle v mezidobí, cyklus A

  Dnes budeme přemýšlet o účinnosti Božího slova.
 Hned v prvním čtení Hospodin přirovnává své slovo k dešti a sněhu. Déšť a sníh padá z nebe a zavlažuje zemi, která pak přináší úrodu. Boží slovo se také nevrací bez účinku, ale koná vše, k čemu je posláno. Zde chápeme, že se mluví především o vtěleném Božím Slovu, Ježíši Kristu. Syn, věčné Slovo, byl Otcem poslán na zem, vykonal Otcovu vůli a vrátil se do nebe.
  Nyní si všimneme vztahu Božího slova a člověka. Boží slovo chce působit v duši člověka. Člověk má svobodnou vůli. Aby Boží slovo mohlo v člověku působit, musí člověk k tomu dát souhlas. Aby Boží slovo v člověku přinášelo plody, člověk s ním musí spolupracovat.
 Evangelium nám ukazuje, jak člověk může různě přijímat Boží slovo. Používá podobenství o rolníkovi, který zasévá semeno (Boží slovo) do různé půdy (srdce posluchače).
  Pokud je semeno zaseto na okraj cesty, ptáci ho sezobají. Srdce, které je otupělé tímto světem, Boží slovo sice slyší, ale vůbec se ho nedotýká, nechápe jeho význam. Proto Boží slovo rychle ztrácí.
  Pokud je semeno zaseto na skalnatou půdu, rychle vzklíčí, ale pak usychá, neboť nezapustilo kořeny. Takový člověk Boží slovo s radostí přijímá, je jim osloven. Ale jeho zájem je povrchní, není schopný jít do hloubky. Když poznává, že by ho zachovávání Božího slova něco stálo, raději ho opouští.
  Je-li semeno zaseto do trní, vzchází a roste, ale časem ho trní udusí. Pokud má člověk srdce plné světských starostí a zábav, Boží slovo, které v něm začíná slibně růst, brzy udusí. Přemíra starostí dusí Boží slovo v nás. Máme hodně starostí, protože málo důvěřujeme Bohu. V žalmu 55 jsme vybízeni (ČEP 55,23):
 "Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil."
  Člověk si zajisté musí také odpočinout, může se věnovat nějaké zábavě, ale zábava nemůže naplnit celý den. Náš den má mít řád, kde je místo pro službu Bohu a lidem, pro spánek i zábavu. Řeholníci to mají v tomto jednodušší. Mají pevný řád, který dodržují. Ví, kdy mají ráno vstávat, kdy začíná modlitba breviáře, rozjímání a mše svatá, kdy je jídlo, duchovní četba a noční klid. Diecézní kněží a laici si musí řád vytvořit sami, často nejde mít na určitou činnost pevný čas, ale neměly by se opomíjet podstatné věci. Především si máme najít čas na Boha. Čas si nacházíme    pro to, co považujeme za důležité. Bůh by měl být pro nás nejdůležitější.
  Máme přijímat Boží slovo do otevřeného srdce a nechat ho přinášet užitek, tzn. uvádět Boží slovo do života. Užitek zprvu nebude velký, ale jak budeme růst ve víře a lásce k Bohu, bude stále větší a větší.
  Važme si slova věčného života. Nechme ho v sobě přinášet užitek, abychom jednou byli jako dobré zrno uloženi na Boží sýpku.