Křesťan je ten, kdo slouží

25. neděle v mezidobí, cyklus B

Pán Ježíš po svém proměnění na hoře Tábor apoštolům znovu předpovídá své utrpení a zmrtvýchvstání. Apoštolové jeho slovům nerozumí. Nedokážou si představit, že by Mesiáš zemřel. Cestou do Kafarnaa řeší otázku, kdo z nich je největší.

Pán Ježíš jim pak objasňuje, že v Božím království je největší ten, kdo slouží:

„Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.“

A Pán Ježíš v Matoušově evangeliu dodává (Mt 20,28):

„Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, nýbrž aby sloužil a svůj život dal jako výkupné za mnohé.“

Křesťanský život je život služby po vzoru Ježíše Krista. Největší v Božím království není ten, kdo zastává nejvyšší úřad, kdo je ověnčen nejvíce tituly a cenami, ale ten, který se nejvíce dokáže dávat druhým.

V Matoušově evangeliu nám Pán dává za příklad dítě (Mt 18, 3-4):

„Amen, pravím vám: Jestliže znovu nebudete jako děti, jistě nevejdete do nebeského království. Kdo se tedy poníží jako toto dítě, ten je v nebeském království největší.“

Děti byly u Izraelitů milované, ale byly spíše na okraji společnosti. Neměly mnoho práv, ale měly mnoho povinností. Především povinnost poslouchat své rodiče.

Křesťan, aby byl největší v Božím království, se má ponížit jako dítě. Co to znamená? Má usilovat o čistotu srdce, má mít k Bohu neochvějnou důvěru, jako mají děti          k rodičům. A také má mít ochotu Boha ve všem poslouchat. Nehledat práv, ale plnit své povinnosti vůči Bohu a bližním. To znamená sloužit.

Kdo takto jedná, chová se jako Boží dítě. Takového křesťana si máme vážit a přátelsky se k němu chovat, neboť:

„Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, nepříjímá mne, ale toho, který mě poslal.“

Žijme jako Boží děti, abychom byli v Božím království největší.