Ježíš Kristus - Vykupitel a Spasitel
4. neděle postní, cyklus C
K postní době patří neodmyslitelně pobožnost křížové cesty, v které si připomínáme Kristovo utrpení a smrt na kříži. V Kubíčkově katechismu čteme tato slova:
„Pán Ježíš trpěl a zemřel, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a na věky spasil.“
Pán Ježíš je náš Vykupitel, neboť nás vysvobodil od hříchu a věčného zavržení. Je náš Spasitel, neboť nám zasloužil Boží milost a věčnou blaženost (otevřel nám cestu do nebe). To jsme slyšeli v druhém čtení (2 Kor 5,19):
„Vždyť Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou, lidem už nepřičítá jejich poklesky...“
Bylo v Božím plánu spásy, aby Bůh v Ježíši Kristu přišel na svět a zemřel za nás na kříži. Jeho ukřižování nebylo dílem náhody nebo nešťastnou událostí. Ale, jak čteme ve Skutcích apoštolů (2,23):
„On byl vydán, jak to Bůh předem rozhodl.“
Bůh vidí do lidských srdcí. Poslal mnoho proroků, aby přivedl Izrael k nápravě. Dobře víme, jak špatně dopadli. Nakonec posílá svého jednorozeného Syna. Bůh dopustil zaslepenost izraelských vůdců, dopustil Ježíšovo ukřižování. Z tohoto velkého zla nám vzešlo největší dobro – naše vykoupení a spása.
Navíc bylo Ježíšovo utrpení a smrt předpověděno proroky. V Izaiášovi čteme o trpícím Božím služebníkovi (Iz 53, 7-8):
„Když ho týrali, pokořoval se, neotvíral ústa jako beránek, jenž se dává odvádět na jatka, jako před stříhači němá ovce neotvíral ústa. Chopili se ho násilím, byl souzen. Kdo z jeho současníků se znepokojoval, že byl vyloučen ze země živých, že byl zbit za zločin svého lidu?“
Bůh „s tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha“ (2 Kor 5,21).
Bůh chce zachránit všechny lidi. Když Pán Ježíš prohlásil, že „dává svůj život jako výkupné za mnohé“ (Mt 20,28), neznamená to, že by z vykoupení někoho vylučoval. Každý člověk může skrze víru a křest přijmout ovoce Kristova kříže. Pokud nabídku záchrany odmítá, sám sebe vylučuje. Jasná jsou slova koncilu z Quierzy (r. 853):
„Není, nebyl a nebude žádný člověk, pro něhož by nebyl Kristus trpěl.“
Otec posílá svého Syna, aby svět vykoupil. Syn tento plán spásy přijímá. Skrze Ducha Svatého se stává z Panny Marie člověkem. Druhá Božská Osoba přijímá lidské tělo, aby mohla zemřít na kříži za naše hříchy. Ani ten „nejsvětější člověk nemohl na sebe vzít hříchy všech lidí a vydat se jako oběť za všechny“ (KKC 616).
To mohl uskutečnit jen Ježíš Kristus, Bůh, který se pro nás stal člověkem.
Pán Ježíš se „sjednotil ve svém lidském srdci s Otcovou láskou k lidem“ (KKC 609). Pán Ježíš za nás zemřel dobrovolně, „ z lásky ke svému Otci a k lidem, které Otec chce spasit“ (KKC 609). Sám to také prohlásil (Jan 10,18):
„Nikdo mi život nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe.“
Pán Ježíš „napravil naše chyby a podal Otci zadostiučinění za naše hříchy“ (KKC 615). Pán Ježíš je náš jediný Vykupitel a Spasitel. Díky jeho oběti na kříži jsme osvobozeni od hříchu a pekla, díky jeho oběti máme účast na Božím životě a otevřené nebe.
Právě v postní době bychom měli o tomto Božím plánu spásy rozjímat. Rozjímat o nezměrné lásce Boží k hříšníkům, že jsme nebeskému Otci stáli za to, že pro naši záchranu posílá to nejmilovanější a nejdražší - svého jednorozeného Syna, že Pán Ježíš i jako člověk tento plán spásy přijal a dobrovolně za naše hříchy zemřel na kříži.
Celá Boží Trojice pro naši záchranu již tolik udělala. Na nabídku spásy očekává odpověď člověka. Odpovědí je naše víra a změna života.