Ježíš je jiný než lidé

14. neděle v mezidobí, cyklus A

  Dnešní liturgická čtení bychom mohli shrnout do věty: Ježíš je jiný než lidé. V prvním čtení jsme slyšeli o vjezdu tajemného krále Izraele do Jeruzaléma. Tradice v tomto králi vidí Mesiáše, Ježíše Krista. Tento král se liší od lidských králů. Nejede jako vítězný bojovník na koni, neshromažďuje vojsko k boji proti nepřátelům. Naopak, jede na oslátku a zničí válečné zbraně:
  "...hle tvůj král k tobě přichází, je spravedlivý a přináší spásu, je pokorný a jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. Zničí válečné vozy z Efraima, válečné oře z Jeruzaléma, zlomen bude bitevní luk."
  Je pokorný, podřízený Otcově vůli, spravedlivý k lidem. Přináší světu dar pokoje:
  "Národům ohlásí pokoj."
  To je výsledek jeho vlády - pokoj, harmonie mezi národy. Ježíš je Král, ale jiný než lidští králové. Je králem lásky a pokoje.
  V dnešním evangeliu se Ježíš představuje jako duchovní učitel, rabbi. Je však jiný než tehdejší učitelé zákona a farizeové. Nejprve velebí svého nebeského Otce, že zjevuje tajemství Božího království maličkým, to je pokorným. Pak své učedníky vybízí k následování:
  "Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem ."
  Ježíš dříve než na nás vloží jho svého učení, nás vybízí, abychom přišli k Němu a poznali jeho Srdce. Srdce tiché a pokorné. To slovo "tiché" má význam jako laskavé, vlídné, schopné se sklonit k člověku v jeho bídě. Ježíš se liší od tvrdých farizeů, kteří povýšeně vnucovali lidu své výklady Mojžíšova zákona. K Ježíši se nemusím bát přijít, je vlídný a laskavý, nepřivítá mě s rákoskou, ale s otevřeným srdcem. Moje cesta k Němu je stále otevřená, i když se mi "podaří" žít proti jeho přikázáním. Ježíš mě nikdy neodmítne, odpouští mi a posiluje k dalšímu následování.
  Právě Ježíšovo Srdce v nás vzbuzuje touhu přijmout jeho učení. Učení farizeů bylo těžkým a neúnosným břemenem. Jejich ústní tradice obsahovala 613 různých příkazů a zákazů. Úzkostlivý člověk, který chtěl Mojžíšův zákon zcela plnit, nesl těžké břemeno a ztrácel radost. Úzkostlivé zachovávání ústní tradice ho často vedlo k nelásce k druhým lidem. To jistě Bůh svými přikázáními nezamýšlel.
  Na druhé straně Ježíš říká:
  "Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží."
 Učení Ježíšovo vede učedníky k lásce, která je smyslem života. Učedník, který poznal lásku svého učitele, přijímá jeho učení, aby se svému učiteli přiblížil. Učení učitele, který nás miluje a učí lásce k Bohu, k sobě a k lidem, je příjemným jhem a netížícím břemenem.
  Ježíš je jiný než lidé. Je jiným králem i učitelem. I když byl Bohem, dokázal se pokořit, podřídit vůli nebeského Otce. Přišel svým učením na svět přinést pokoj, harmonii a lásku, které lidstvo svým hříchem ztratilo.
  Nebojme se přijít k Srdci Ježíšovu, zdroji pokoje a lásky. Nebojme se vzít na sebe jho jeho učení a přikázání. Není těžké, naopak dělá z nás opravdové lidi podle Božího obrazu a podoby.