Duše naší duše

Slavnost Seslání Ducha Svatého, cyklus A

Minulou neděli jsme slavili Kristovo nanebevstoupení. Pán Ježíš vstoupil v nebeskou slávu i s lidstvím. I my máme nebeskou blaženost prožívat v oslaveném těle a v oslavené duši.

Východní otcové říkali, že člověk je tělo a duše; křesťan je tělo, duše a Duch Svatý.

Svátosti křtu jsme přijali Ducha Svatého, který v naší duši působí jako oheň a voda. Jako oheň ničí naše hříchy, jako voda nás naplňuje Boží milostí, dary Ducha Svatého.

Člověk je tak povznesen do nadpřirozeného řádu. Skrze milost posvěcující dostáváme účast na Božím životě. V evangeliu jsme slyšeli, jak Ježíš udělil učedníkům Ducha Svatého:

"Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: ´Přijměte Ducha Svatého´".

To nám připomíná knihu Genesis o stvoření člověka (Gn 2,7):

"I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem."

Bůh vdechl Adamovi život, dal mu lidskou duši, která je nositelkou života. Pán Ježíš ve večeřadle učedníkům vdechnutím dává Ducha Svatého, který je nositelem života věčného. U nás se to stalo ve svátosti křtu. I my jsme dostali Ducha Svatého, který oživuje naši duši. Lidská duše oživuje lidské tělo, Duch Svatý oživuje lidskou duši. Duch Svatý je duší naše duše.

Ve křtu jsme se stali novým stvořením. Máme tělo, duši a Ducha Svatého.

Podobně jsme mohli slyšet v evangeliu včerejší vigilie, kdy Ježíš řekl:

"Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije, ten, kdo ve mě věří. Jak říká Písmo, potečou proudy vod z jeho nitra."

Pán Ježíš je dárcem živé vody, která oživuje a proměňuje nitro člověka. Tou vodou je Duch Svatý. Duch Svatý nechce být jen přijímán, ale chce v nás také působit. Chce nás očišťovat od zlého, uzdravovat naše vnitřní zranění, proměňovat naši duši, abychom byli Kristu stále podobnější. Svatý je ten, který se podobá Kristu. Nejpodobnější Kristu je Panna Maria.

Duch svatý je svobodný, působí, kde chce a jak chce. Ctí také lidskou svobodu. Pokud mu nechceme umožnit, aby v nás působil, tak to respektuje. Křesťanství není náboženství nátlaku, ale náboženství lásky a svobody, svobody v Kristu. Kde Ducha Svatého nevpustíme, tam nepůsobí. K naší velké škodě. Duch Svatý nás chce připodobnit Kristu, abychom jednou mohli do nebe. Když mu nechceme k tomu dát souhlas, zemřeme pro nebe nepřipraveni.

Proměňovat Duchem Svatým se nemáme jen pro sebe, ale i pro druhé. Nejen že máme přijímat oživující vodu Ducha Svatého, ale máme se stát pramenem této vody pro ostatní. Když nebudeme Duchu Svatému klást překážky v naší duši, bude moci přetékat i na další lidi. Staneme se potrubím pro živou vodu Ducha Svatého.

Ne zdrojem, ale potrubím. Potrubí se může zanášet. To jsou naše lehké hříchy. Potrubí se může ucpat, to je náš těžký hřích.

Přijměte tedy Ducha Svatého, nechte Ho ve vás působit, a tak se stát jeho zřídlem pro své bližní.