Chléb pro lidskou duši

Slavnost Těla a Krve Páně, cyklus A

  Dnes si připomínáme vzácný Ježíšův dar - svátost Eucharistie - svátost Těla a Krve Páně. V této svátosti je přítomen samotný Ježíš, proto je to Největší a Nejsvětější Svátost.
  Celé dnešní evangelium pojednává o této svátosti. Ježíš svým posluchačům nejprve mluví o živém chlebu, který jim chce Bůh dát. Dodává:
  "Já jsem ten chléb živý, který sestoupil s nebe."
  Ano, Ježíš je živý chléb, který nutně potřebujeme k životu. Dále říká:
  "A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa."
  Zde mluví o těsném spojení mezi svátosti jeho Těla a Krve a obětí na kříži. Oběť Pána Ježíše na kříži a oběť na oltáři je jedna a táž oběť. Rozdíl je pouze ve způsobu oběti. Na kříži se za nás Ježíš obětoval krvavým způsobem - skutečně tekla jeho krev. Na oltáři se náš Pán obětuje nekrvavým způsobem - pod způsobami chleba a vína.
  Ve mši svaté tedy zpřítomňujeme oběť Ježíše Krista na kříži. Když přijímáme Tělo Kristovo, přijímáme stejné tělo, které bylo za nás ukřižováno. Krev Kristova na oltáři je stejná krev, která vytékala z Kristových ran na kříži.
  Pán Ježíš dále říká:
  " Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den."
  Tělo a Krev Páně jsou zdrojem života - života věčného. Je to jiný chléb, než jedli Izraelité na poušti:
  "To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky."
  Izraelité, aby na poušti nezemřeli hladem, dostali od Boha manu, chléb z nebe. Tento pokrm měl uchovat jejich pozemský život, než dojdou do zaslíbené země. Mana nemohla dát život věčný. Tělo Kristovo je pokrm, který v člověku udržuje a rozmnožuje Boží život.
  Při křtu jsme dostali účast na Božím životě, vstoupili jsme tedy do věčného života. Tento Boží život v nás můžeme ztratit těžkým hříchem. Proto potřebujeme na pouti pozemským životem do země zaslíbené (nebe) duchovní pokrm, abychom odolali pokušení a nesešli ze správné cesty.
  Tělo Kristovo, pokud ho s úctou a láskou přijímáme, v nás Boží život udržuje, tj. dává nám sílu varovat se těžkých hříchů, a Boží život v nás rozmnožuje, tj. zahlazuje hříchy lehké a umožňuje, aby nás Boží milost mohla více proměňovat.
  Nebuďme lhostejní k této svátosti Lásky, neboť Ježíš řekl:
  "Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život."
  Pokud jsme pokřtěni v katolické Církvi, nemáme na duši těžký hřích, věříme ve skutečnou přítomnost Ježíše ve svaté Hostii a toužíme po sjednocení s Ním, neměli bychom svaté přijímání opomíjet.
 Poděkujme Bohu za svátost Těla a Krve Kristovy. Tuto svátost nutně potřebujeme. Bez ní nemůžeme jít tímto životem   k cíli naší poutě - k věčnému životu s Bohem.