Bůh se o nás stará

17. neděle v mezidobí, cyklus B

Dnešní evangelium navazuje na čtení z minulé neděle – Bůh je pastýř svého lidu.

Za Ježíšem jde velký zástup jako ovce za svým pastýřem. Lidé jsou Ježíšem přitahováni, neboť jsou svědky uzdravení nemocných. Dostávají naději a nechtějí o ní přijít. Zástup je velký – jen mužů je na pět tisíc. Ježíš má starost o velký zástup:

„Kde nakoupíme chléb, aby se ti lidé najedli?“

Těmito slovy zkouší své učedníky. Filip odhaduje, že nebude stačit ani 200 denárů na nasycení tak velkého množství lidí. Tolik zázraků Ježíš vykonal. Učedníci chtějí řešit problémy jen lidskými silami. Jeden chlapec má pět chlebů a dvě ryby. Je ochoten se podělit, ale co je to pro tolik lidí? Z lidského pohledu mají pravdu.

Ježíš zasahuje:

„Postarejte se, ať se lidé posadí!“

Evangelista Jan dodává:

„Bylo pak na tom místě mnoho trávy.“

V žalmu 23 slyšíme tato slova o Hospodinu – pastýři:

„Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách.“

Ježíš žehná chleby a rozdává je sedícím lidem. Každý se najedl dosyta a ještě zbylo 12 košů kousků chleba. Ježíš – dobrý pastýř – se stará o svůj lid. Když jsou s ním, nemusí se ničeho bát.

Lid je v úžasu nad zázrakem. Vyznává, že Ježíš je prorok, jehož příchod sliboval Mojžíš. Ježíš utišil hlad svého lidu jako kdysi Mojžíš i jako prorok Elizeus. Jistě povede svůj lid a vysvobodí ho z nadvlády Římanů. Lid se chce Ježíše zmocnit, aby ho provolal za krále.

Ježíš toto odmítá, jeho království není z tohoto světa. Odchází na horu, aby byl zcela sám, sám s nebeským Otcem.

Dnešní Boží slovo nás má povzbudit a posílit naši víru v Boží starostlivost o svůj lid. I v případě krajní nouze máme Bohu důvěřovat. Rezignace není postoj křesťana. Máme Bohu více důvěřovat a prosit ho o pomoc.

My se díváme na Ježíše lidskýma očima. Svou nedůvěrou vlastně Bohu bráníme, aby více působil v našich životech Jsme jako Nazareťané, kteří od dětství znali Ježíše. Pro jejich nevěru mohl Ježíš mezi nimi vykonat jen málo zázraků.

My se spoléháme hlavně sami na sebe, případně na druhé lidi. Zapomínáme na to, že se Bůh o nás stará, dokonce i v maličkostech. Ani vlas nespadne z naší hlavy bez Božího vědomí. Měli bychom jako děti přicházet k Bohu a důvěřovat v jeho lásku a starostlivost. Bohu na nás záleží.

Bůh ví o našich těžkostech a potřebách. Má také moc nám pomoci. Náš život je v Božích rukou, Bůh nás nikdy nenechá bez pomoci. Musíme mu však s důvěrou odevzdat svůj život. Podřídit svou vůli Boží vůli. Když se budeme upřímně snažit plnit Boží vůli, budeme vnímat Boží starostlivost na každém kroku.

„Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách.“