Zajeď na hlubinu
6. neděle velikonoční, cyklus C
Minulou neděli jsme rozjímali o lásce k bližnímu. Máme se stát rozvodným potrubím Ježíšovy lásky mezi naším Spasitelem a druhými lidmi.
Dnes si můžeme položit otázku, zda my sami milujeme Ježíše Krista. Pokud ano, podle čeho to poznáme? Odpověď najdeme v evangeliu (Jan 14,23n):
„Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo...“
„Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova.“
To, že milujeme našeho Pána, poznáme podle toho, že zachováváme jeho slova, jeho učení. Zde nám pomáhá Duch Svatý, který nás má naučit všemu a všechno nám připomenout. Toto učení od Ducha Svatého nepůsobí jen na náš rozum, ale zejména na naše srdce. Má proměnit celého člověka. Připomenutí od Ducha Svatého není jen nějaké osvěžení paměti, ale jde o hlubší pochopení, objevení pravého smyslu Ježíšových slov a činů. Jde také o aktualizaci Ježíšova učení do dnešní doby, do naší životní situace. O to se snaží biskupové a kněží v kázání.
Duch Svatý nás tedy učí tak, že proměňuje naše srdce. Srdce je nejvnitřnější část člověka, místo zásadních rozhodnutí, které mají význam pro celý náš život. Srdce je místo setkání s Bohem. Ze srdce k nám zaznívá Boží hlas, hlas našeho svědomí.
V našem srdci si chce milující Bůh učinit trvalý příbytek:
„Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“
Abychom jednou přebývali u Boha v nebeských příbytcích, musíme zde na zemi dovolit Bohu, aby přebýval v našem srdci. Máme prožívat tuto tajemnou, ale skutečnou přítomnost Boha v našem nejhlubším nitru.
Jsme vyzýváni k tomu, abychom se modlili srdcem. Při modlitbě má naše mysl sestoupit do našeho srdce. Nemá se modlit jen náš rozum, ale i naše srdce. I nás Pán Ježíš vyzývá:
„Zajeď na hlubinu!“
Měli bychom dbát o čistotu našeho srdce, nevyhánět z něho Boha svými hříchy. Měli bychom denně prožívat toto Boží přebývání v nás. Měli bychom se učit žít v Boží přítomnosti. Měli bychom často rozjímat o Ježíšových slovech a činech, snažit se, aby náš život odpovídal učení našeho Spasitele. Duch Svatý nás sám bude učit, pomůže nám Ježíšovo učení pochopit a uvádět do života. Duch Svatý zajišťuje trvalou a účinnou přítomnost Ježíše Krista v našem životě, v naší farnosti i v celé Církvi.
Kdo miluje Ježíše, zachovává jeho slovo. Abychom Pánovo slovo mohli zachovávat, musíme ho číst, snažit se ho pomocí Ducha Svatého pochopit a ve svém srdci o něm rozjímat. Při modlitbě nemáme jen mluvit. Máme se také ztišit, nechat rozum sestoupit do našeho srdce, do místa setkání s Bohem.
Modlitba je setkání s Bohem. S Bohem se můžeme setkat ve svém srdci, pokud si na to budeme chtít udělat čas. A udělat si čas na toho, který nás má rád, bychom měli.