Zacheus uchvácen Kristem

31. neděle v mezidobí, cyklus C

Dnešní evangelium pojednává o muži s velkou touhou, která je naplněna nezměrnou Boží láskou. Zacheus byl vrchní celník, velmi bohatý člověk. Víme, jaký vztah měli zbožní Izraelité k celníkům. Byli to lidé odepsaní v očích „slušných“ lidí a také se mělo za to, že jsou odepsaní samotným Bohem.

Tento hříšník má jednu velkou touhu – „rád by uviděl Ježíše, jak vypadá“. Poněvadž je malé postavy musí vylézt na fíkovník, aby vůbec něco viděl. Jeho velká touha je naplněna nezměrnou Boží láskou.

Pán Ježíš se zastavuje pod fíkovníkem, na kterém je Zacheus, a říká mu:

„Zachee, pojď rychle dolů.“

Už tato slova byla pro přihlížející pohoršením. Velký rabín se zahazuje s velkým hříšníkem. Pohoršení se ještě zvětší, když Ježíš Zacheovi řekne:

„Dnes musím zůstat v tvém domě.“

Přijat pohostinství bylo znamením přátelství a blízkosti. Nechat se hostit celníkem, to bylo velké pohoršení. Copak Ježíš neměl kolem sebe hodně vážených mužů, třeba farizejů? Je neoslovil, ale chce se hostit u celníka!

Celník Zacheus je uchvácen Boží láskou v Ježíši Kristu. Je mu jedno, co si o něj kdo myslí. Je uchvácen Ježíšem tak, že se ihned změnil:

„Polovici svého majetku, Pane, dám chudým, a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně!“

Ano, Boží láska je pro člověka nepochopitelná až pohoršlivá. Nerozumíme Bohu, neznáme Boha, a proto nechápeme jeho lásku.

V knize moudrosti jsme slyšeli tato slova o Boží lásce:

„Vždyť ty miluješ všechno, co je, a nic si neošklivíš z toho, cos udělal, neboť kdybys něco nenáviděl, nestvořil bys to.“

Bůh miluje hříšníka, neoškliví si jeho, ale hřích. Zacheus, který v Ježíši zakusil Boží lásku a nechal se jí uchvátit, chápe, že se musí změnit. Proto od sebe odstraňuje to, co si Bůh na něm oškliví - hřích.

Člověk, který je uchvácen Boží láskou, už po ničem jiném netouží. Vždyť jen Boží láska může naplnit veškeré touhy člověka na zemi i na věčnosti. Hříšný Zacheus díky lásce Ježíše Krista zakouší jaký je Bůh a plně se mu oddává. Přihlížející lidé nechápou nic, jen se pohoršují. Jejich „spravedlnost“, lépe řečeno jejich pocit spravedlnosti, jim brání v setkání s Boží láskou. A nakonec jsou na tom hůř, než ten veřejný hříšník Zacheus.

Rozjímejme často o Boží lásce, nad 11. kapitolou Knihy moudrosti, nad příběhem celníka Zachea a nechme se uchvátit Boží láskou.

I když jsme hříšníci, Bůh nás miluje. A jeho marnotratná láska k nám je důkazem, že ji nic nemůže odradit. Bůh nás miluje, ať v to věříme nebo ne. Miluje nás, ať to přijímáme nebo odmítáme. Bůh nemůže nemilovat, neboť je Láska.

Je třeba se nechat uchvátit Boží láskou, uchvátit Kristem. A toto uchvácení bude počátkem našeho skutečného obrácení. Ať i my prožijeme to, o čem píše sv. Pavel (Flp 3,12):

„... i mne samého uchvátil Kristus.“