Všechno má svůj Boží čas

8. neděle v mezidobí, cyklus A
 
  Křesťanský život je vztah lásky mezi Bohem a člověkem. Bůh nás miluje jako první, naše láska je odpovědí na lásku Boží. Boží láska je nezasloužená. My nemůžeme a nemusíme vyvolávat  lásku Boha k nám nějakými svými výkony. Bůh nás miluje, protože nás chce milovat.
  Hospodin ústy proroka Izaiáše přirovnává svou lásku ke svému lidu k lásce mateřské. Matku, pokud je normální, nikdo nenutí k tomu, aby své děti milovala. Jak by mohla nemilovat dítě, které nosila devět měsíců pod svým srdcem, z jehož narození se radovala? Matka má své dítě ráda, i když musí pro něho mnoho obětovat. Jak jsme slyšeli v prvním čtení:
  "Copak může zapomenout žena na své nemluvně, není jí líto syna vlastního těla?"
  Boží láska je však větší než láska mateřská, je nesrovnatelná s jakoukoli láskou:
  "I kdyby ona zapomněla, já přece na tebe nezapomenu!"
  Bůh nás nikdy neškrtá ze své lásky, nikdy na nás nezapomíná.
  Svátostí křtu jsme se stali Božími dětmi. Bůh nás přijal za vlastní. Křtem jsme byli vnořeni do lásky Nejsvětější Trojice. Boží láska je nezasloužená a nikdy nepřestává. 
  Měli bychom stále plněji prožívat Boží dětství. Ve křtu jsme k tomu dostali cenné dary. Obdrželi jsme Božské ctnosti - víru, naději a lásku, které nám umožňují žít ve společenství s Bohem a Církví. Dostali jsme nadpřirozené mravní ctnosti, abychom Bohu dělali radost svým životem, když se snažíme žít podle Boží vůle. Byli jsme označeni nezrušitelným znamením, že patříme Bohu, že jsme Jeho a On je náš.
  Jako dítě má ve své rodiče důvěru, nedělá si starosti z toho, co bude zítra, tak také Boží dítě, které důvěřuje svému Bohu, se netrápí zbytečnými starostmi a strachem z budoucnosti. Bůh přece ví, co všechno potřebujeme.
  Máme mít jednu velkou starost:
  "Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno."
  Máme se starat o to, aby Bůh stále více ovládal naše nitro. Máme se nechat Bohem přetvářet, abychom se mu stále více podobali. Podobali se mu zejména v Lásce.
  Že je to těžké? Ano, je. I přes naše pády je to možné. Všechno je možné tomu, kdo věří. Jako z dítěte není za týden dospělý člověk, tak ani z nás nebudou za týden svatí. Všechno má svůj čas, ten Boží čas.
  Bůh nás má rád a stará se o nás. To je poselství dnešní neděle.