Víra je odevzdanost Bohu

19. neděle v mezidobí, cyklus C

Druhé čtení nám klade před oči víru. Víra není jen rozumový souhlas s pravdami zjevenými Bohem, není jen „přesvědčení o věcech, které nevidíme“. Nový katechismus definuje víru jako přilnutí celého člověka k Bohu, který se zjevuje.

Víra je také odevzdanost Bohu. Odevzdanost Bohu je projevem důvěry v Boha.

V Boha mohu důvěřovat, neboť chce jenom moje dobro. Bůh mě nikdy nezklame, je vždy mou oporou. Víra je nadpřirozená ctnost, která má růst.

Příkladem víry je Abrahám. Uvěřil v Boha a zcela se mu odevzdal. Proto na Boží pokyn dokázal opustit rodný kraj a příbuzné, aby šel do neznáma. Uvěřil v příslib zaslíbené země i v příslib, že ve svém stáří bude ještě mít syna.

Abrahám zvládl i těžkou zkoušku víry:

„Protože měl Abrahám víru, přinesl Izáka v oběť, když ho (Bůh) zkoušel.“

Dokonce věřil, že mu Bůh může vrátit syna, i kdyby ho skutečně obětoval:

„On totiž uvažoval takto: Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé.“

I my jsme povoláni k víře. Přísliby, které nám Bůh dává, jsou mnohem větší než ty, které dostal Abrahám. Nemáme přece slíbené nějaké území zde na zemi, ale nebe.

Celý náš život je putováním do nebe. Jdeme s důvěrou v Boha a jeho pomoc. Ježíš nás sám vede. Musíme mu důvěřovat a odevzdat svůj život. Zříci se přestav o svém životě a podřídit se Božímu plánu. Věřit tomu, že Bůh to se mnou myslí dobře.

Mnozí křesťané k Bohu nelnou svým srdcem. Spíše se Boha bojí, nebo ho neberou vážně. Nevěří, že je Bůh miluje.

Věřit znamená žít s Bohem. Přes své pády a ubohost stále Bohu důvěřovat. Bez víry se nelze líbit Bohu. Víra v Ježíše Krista je podmínkou dosažení nebeské slávy.

Svatý farář arský kázal o víře takto:

„Duše těch, kdo nemají víru, je daleko víc slepá než ti, kdo nemají oči … Jsme na tomto světě jako v mlze. Víra je pak větrem, který ji rozptyluje a nechává v naší duši svítit krásné slunce.“

Převzato Z myšlenek s. Jana Marie Vianneye, A.M.I.M.S., Vranov nad Dyjí 2010