Trpělivostí zachráníte duši
3. neděle adventní, cyklus A
Dnes budeme mluvit o trpělivosti. Budeme vycházet z listu Jakubova.
Obsah dnešní promluvy máme v tomto verši (5,7):
„Bratři, vydržte všechno trpělivě až do té doby, kdy přijde Pán.“
Trpělivost je ovoce Ducha Svatého, jak je vyjmenovává apoštol Pavel (Gal 5, 22):
„Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, TRPĚLIVOST, ….“
Trpělivost patří do milosrdných skutků duchovních. Máme „křivdy trpělivě snášet“.
-
Boží trpělivost
Bůh je k nám nesmírně trpělivý (Ž 103,10):
„Nejedná s námi podle našich hříchů a podle našich vin nám neodplácí.“
Jakou trpělivost měl Ježíš se svými učedníky, kteří pořád nechápali jeho poslání. A jak je trpělivý ke každému z nás. Odpouští nám naše hříchy, když konáme pokání. Boží trpělivost k lidem je nesmírná.
-
Moje trpělivost
a, trpělivost v utrpení a zkouškách
Bůh dopouští na člověka utrpení (trest, zkouška víry, očista duše). Dokážeme přijmout toto utrpení z Božích rukou, nebo se mu vzpíráme a reptáme? Toto utrpení máme přijmout, trpělivé snášet a Bohu obětovat. Je zajímavé, že slova trpělivost a trpět mají společný kořen. Být trpělivý v utrpení – to je cesta křesťana.
b, trpělivost ke svým hříchům a slabostem
Každý z nás má slabosti, špatné sklony, hříchy, do kterých stále upadá. Je třeba s pokorou přijmout svou hříšnost a slabost, je třeba spoléhat na Boží milost, s kterou dokážeme s hříchem skoncovat. V boji s hříchy vedeme válku. V každé válce jsou bitvy vítězné (odoláme pokušení) i prohrané (zhřešíme). Máme se snažit, aby se množily bitvy vítězné a ubývalo porážek, abychom ve válce se zlem nakonec zvítězili.
c, trpělivost v každodenních povinnostech
Máme mnoho povinností. Naložíme si toho hodně, pak nestíháme a vyčítáme Bohu, že nám nepomohl. Bůh po nás nechce nemožné, kéž bychom to po sobě nechtěli my sami. Máme žít v přítomnosti, soustředit se na práci, kterou nyní děláme. Nemáme řešit to, co ještě musíme dnes stihnout.
-
Trpělivost k druhým lidem
Jsem-li křesťan, následovník Ježíše Krista, musím být jako On trpělivý k lidem.
V listě Jakubově jsme slyšeli tato slova (5,9):
„Nestýskejte si, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli souzeni.“
Jako je Pán Ježíš trpělivý k našim hříchům a trpělivě je nám odpouští, tak také my se máme chovat podobně. Nerozšiřovat poklesky druhých a odpouštět.
Na závěr promluvy o trpělivosti připojím slova sv. Terezie z Avily z Básní:
„Ať tě nic nezneklidňuje, ať ti nic nenahání strach.
Všechno pomíjí. Bůh se nemění.
Trpělivostí se dosáhne všeho. Kdo má Boha,
tomu nic nechybí. Bůh sám stačí.“