Tajemství pšeničného zrna

5. neděle postní, cyklus B

Dnešní evangelium následuje po Ježíšově slavnostním vjezdu do Jeruzaléma. Do Jeruzaléma také přicházejí pohané (Řekové). Tito Řekové sice nepatřili k židovskému národu, ale připojili se k židovskému náboženství. Nemuseli plnit celý Mojžíšův zákon, ale mohli se účastnit poutních slavností.

Řekové chtějí vidět Ježíše. Ten říká:

„Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven. Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo, odumře-li však, přinese hojný užitek.“

Ježíšovo oslavení začíná na kříži. Ježíš přišel na svět, aby za nás zemřel. Přirovnává se k pšeničnému zrnu. Pokud není zaseto, zůstává samo, bez užitku. Až je ponořeno do země, umírá a přináší užitek. I Ježíš umírá za lidstvo na kříži a přináší mu užitek: osvobození z moci zla a věčný život. Jeho smrt nám umožnila návrat k Bohu.

Pán Ježíš dále říká svým učedníkům:

„Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný.“

Kdo si chce uchovat život jen pro sebe, kdo se nechce stát pšeničným zrnem v zemi, tj. nechce se dávat, obětovat, nasazovat pro druhé, může ztratit život věčný. Kdo svůj život „nenávidí“, tzn. nedává ho na první místo, kdo je schopen žít pro druhé, uchová si ho pro život věčný.

Ježíš nám ukazuje, že skutečně žije jen ten, kdo na sobě prožívá tajemství pšeničného zrna, které musí zemřít, aby přineslo hojný užitek. Kristus to sám prožil a zve nás, abychom ho následovali. Tou zemí, do které máme padnout a v ní zemřít, je opravdová láska pramenící z Kristova kříže. Jen láska dává smysl Ježíšovu sebeobětování, jen láska dává smysl našim obětem pro druhé. Bez lásky je všechno k ničemu.

Pán Ježíš dále říká:

„Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vypuzen.“

Podle židovských představ se moc zla snaží získat vládu nad světem nebo už ji zčásti má. Soud nad světem znamená, že satan je sesazen a Ježíš je uveden na trůn jako Král. Jeho trůnem je kříž, z kříže se ujímá vlády nad světem. Ježíš z kříže přitahuje lidi z temnoty světa do Božího světla a života:

„A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě.“

Ukřižovaný Ježíš přitahuje člověka k sobě, do svého království. Čím?

„Provazy lásky jsem tě táhl“, říká Bůh ústy proroka.

Ježíš respektuje svobodu člověka. Chce, aby všichni v Něho uvěřili a zachránili se, ale nikoho nenutí.

Jediný nátlak, který používá je láska jeho probodeného Srdce. Nátlak, který má člověka přimět, aby se chopil provazů lásky a nechal se přitahovat na Ježíšovo Srdce.

Nebojme se stát pšeničným zrnem, které umírá v zemi lásky a tak přináší hojný užitek. Kdo se uzavírá ve svém sobectví a nechce milovat, jako nezaseté zrno zůstane sám – nyní i na věčnosti. Kdo následuje lásku Ježíše Krista, která je schopná pro druhé oběti, uchová si svůj život pro život věčný.

Nechme se přitahovat provazy lásky na Ježíšovo probodené srdce.