Svědectví vzájemné lásky

5. neděle v mezidobí, cyklus C

  V dnešním evangeliu jsme slyšeli Ježíšovu "řeč na rozloučenou", kterou pronesl ve večeřadle před svou smrtí. Jidáš odchází, aby dokonal zradu svého Pána.
  Pán Ježíš má ve večeřadle starost o své učedníky. Čeká je těžká zkouška víry, zůstanou sami v pochybnostech a strachu. Aby učedníci nepřerušili pouto s Ježíšem i mezi sebou, dostávají od svého Mistra nové přikázání lásky:
  "Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy."
  Učedníci mají zůstat spojeni s Ježíšem i mezi sebou Ježíšovou láskou. Ježíšova láska do krajnosti je to podstatné, o co mají usilovat. Ježíšova láska, kterou přijali, má proměnit srdce učedníků i celý svět.
  Křesťan, který očistí své srdce od pýchy a sobectví, který se otevře Ježíšově lásce a touto láskou se snaží milovat své bližní, vlastně ce svém srdci vytváří nebe. Ve svém nitru již prožívá předchuť věčné blaženosti. Podle toho budeme jednou souzeni - do jaké míry jsme dokázali otevřít své srdce Boží lásce, do jaké míry jsme byli touto lásku schopni milovat své bližní. To je podstata duchovního života i podstata svatosti.
 Pán Ježíš učedníkům dále ukazuje, proč je přikázání lásky základem života křesťanů:
   "Podle toho všichni  poznají,  že jste moji  učedníci,  budete-li  mít  lásku k sobě navzájem."
  Nevěřící svět má poznat křesťany ne podle toho, že nosí na krku křížek, že chodí v neděli do kostela, že mluví o Bohu. Má poznat křesťany podle vzájemné lásky. Vzájemná láska mezi věřícími je i dnes největší a nejlepší formou svědectví o Ježíši Kristu.
  Dnešní lidé se dají těžko oslovit zázraky. Věří v mimořádné síly v člověku, věří v magii. Dnešní lidé už nemají zájem slyšet o Bohu. Jsou zahlceni informacemi a o Ježíši jsou sice informováni, ale často zkresleně. Média vytvářejí negativní obraz o Církvi. Přetřásají se skandály kněží.
 Ale už neslyšíme, co křesťanství přineslo celému světu za dva tisíce let své existence. Mlčí se o pomoci v duchovní i materiální oblasti. Je tady vidět snaha, dát Boha i Církev na druhou kolej. Polští biskupové se před léty snažili dát        do ústavy EU zmínku o křesťanských kořenech evropské civilizace. Bylo to odmítnuto. Z jakých kořenů tedy EU vyrůstá?
   Ano, křesťané nejsou dnes vítáni, ale spíše jsou jen trpěni. S tím je třeba počítat.
 Nejlepším svědectvím o Bohu dnešnímu světu je tedy naše vzájemná láska, podle příkazu Ježíše Krista. Dnešní člověk má dostatek jídla a oblečení, ale často trpí hlavním nedostatkem - nedostatkem lásky.
  Svědectví vzájemné lásky v malých společenstvích křesťanů, může být pro hledající velmi přitažlivé. Sekty bombardují nováčky láskou a pozorností. Často jsou v získávání nových členů úspěšní. A tady vidím jednu z hlavních slabin naší Církve. Katolíci nemají zájem se sdružovat v malých společenstvích, ve kterých by upevňovali a prožívali svou víru. Svědectví vzájemně prožívané lásky a víry by bylo šancí, jak oslovit dnešního člověka.
  Svědectví vzájemné lásky mezi křesťany může proměnit i naši společnost.