Svátost Eucharistie - svátost Lásky

Slavnost Těla a Krve Páně, cyklus C

Zkusme si představit, že člověk, kterého máme rádi, navždy odjíždí pryč. Zde na zemi již ho nikdy neuvidíme. Tento člověk nám na památku zanechá nějakou věc. Tato věc nám bude našeho blízkého stále připomínat, i když ho na vlastní oči už nikdy neuvidíme. Jeho dar postavíme na čestné místo. Kdykoliv nám tento dar padne do oka, s láskou si na milovaného člověka vzpomeneme.

Pán Ježíš vstoupil do nebe. Zde na zemi ho již v lidském těle neuvidíme, pokud se nedožijeme jeho druhého příchodu. Na památku nám zanechal svátost Eucharistie. Svátost Eucharistie není jen nějaká věc, která nám Pána Ježíše připomíná, jako třeba kříž nebo obraz. V této svátosti je Pán Ježíš skutečně přítomen pod způsobami chleba a vína. Takže vlastně nás ani neopustil. Je ve svátosti Eucharistie stále s námi, i když jiným způsobem než před dvěma tisíci lety. To jsme slyšeli i v úvodní modlitbě kněze:

„Pane Ježíši Kriste, tys za nás obětoval své tělo a krev a ve svátosti oltářní zůstáváš s námi.“

Nejsme Ježíšem opuštěni, je stále s námi v Nejsvětější svátosti oltářní. Kdykoliv můžeme za ním přijít se svými radostmi i bolestmi. Dříve byly kostely přes den otevřeny. Kdo šel kolem kostela, mohl se alespoň na chvíli zastavit. Dnešní doba již to neumožňuje. Můžeme však svého Pána pozdravit, když jdeme kolem kostela. Když nemůžeme v noci spát, můžeme se v duchu poklonit svému Pánu ve svatostánku. Můžeme přede mší svatou přijít dříve do kostela a setkat se s Pánem Ježíšem. Můžeme se také Kristu v Eucharistii klanět při adoraci. A dnes, v procesí, můžeme vyjádřit svou touhu jít za Ježíšem. Láska nezná překážek, láska umí být vynalézavá.

Mše svatá je zpřítomněním Kristovy oběti na kříži. Děje se to odděleným proměněním chleba v Tělo Kristovo a vína v Krev Kristovu. Oběť mše svaté a oběť Ježíše Krista na kříži je jediná oběť. Na oltáři nekrvavým způsobem, na kříži tekla Kristova krev.

Kristův kříž i svátost Eucharistie jsou největším znamením Boží lásky k člověku. Proto bychom si měli svátosti Eucharistie nesmírně vážit, navštěvovat co nejčastěji mši svatou a Krista přijímat. Protože nemůžeme přistupovat ke svatému přijímání s těžkým hříchem, bojujeme s pokušeními, abychom těžce nehřešili. Svátost Eucharistie nás vede k opravdovému duchovnímu životu.

Svátost Eucharistie je pro nás velkým darem, darem nezaslouženým. Chceme dnes za tento dar Boží lásky děkovat.

Nejsme opuštěni, Ježíš je stále s námi. Stále na nás ve svatostánku čeká. Chce se s námi často setkávat, chce přicházet do našich srdcí, chce nás připravovat na přechod z tohoto světa na věčnost.

Křesťan zde na zemi nemá větší bohatství než svátost Eucharistie.

Kéž bychom to nejen věděli, ale také podle toho žili.