Sůl a světlo

5. neděle v mezidobí, cyklus A

Církev bude vždy v pokušení uzavřít se do sebe, budovat hradby, které by ji ochránily před světem. Bude bránit poklad víry, ale přitom se uzavře světu, ve kterém žije.

Pán Ježíš přirovnává křesťany k soli:

"Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena?"

Sůl, která zůstane v solničce, nemůže využít svou slanost. Až se přidá do pokrmu, může ho učinit chutným a ochránit ho před zkázou.

Křesťané mají dělat svět chutnějším. Tím, že konají dobro, slouží potřebným, jsou všímaví k utrpení bližních, činí lidem život snesitelnějším. Křesťané mají být lidé naděje. Tu mají šířit nejen slovy, ale celým svým životem, zvláště tím, jak sami zvládají těžké životní situace.

Křesťany, kteří žijí upřímně podle své víry, si svět příliš neváží.

Je to jako v pohádce Sůl nad zlato. Stárnoucí král chce své království odevzdat jedné ze svých tří dcer. Ptá se jich, jak ho milují. První dcera řekne jako zlato, druhá jako drahokamy, třetí – Maruška – řekne, že svého otce miluje jako sůl. Krále to rozlobí a Marušku vyžene. Sůl pro něho nic neznamená, myslí si, že ji nepotřebuje. Zanedlouho pozná, jak se mýlil.

I svět si myslí, že nepotřebuje křesťany věřící v Boha. Mluví o nich jako o fanaticích, tmářích, kteří se bojí užívat života, o bláznech, kteří mají hodně dětí.

Ale přesto svět nás, křesťany, potřebuje jako sůl. Svým slovem i životem máme činit lidský život chutnější a smysluplnější. Také máme svět chránit před hnilobou hříchu. Zase především příkladem svého života.

To je naše poslání ve světě. Podmínkou jeho naplnění je, že neztratíme slanost, že se nestaneme vlažnými. Těmi, kteří tak splynuli se světem, že mu nemají už co nabídnout.

Dále nás Ježíš přirovnává ke světlu:

"Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svíti všem v domě."

Světlo osvěcuje temnoty, ukazuje cestu. I to je naše poslání. Abychom ho naplnili, nemůžeme světlo víry ukrývat, nemůžeme se ukrývat za hradbami, ale musíme vyjít ven do světa. Žít ve světě, ale nesplynout s ním. Zachovat si svou slanost a jas.

Kéž jsou pro nás Ježíšova slova zamyšlením, jak je to s naší slaností a jasem. Zdali jsme neztratili slanost, zdali jen nedoutnáme. Všichni máme co napravovat.

Poslechněme výzvu našeho Pána:

"Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích."