Sezení u Ježíšových nohou není promarněný čas
16. neděle v mezidobí, cyklus C
Společným tématem dnešních čtení je přijímání hostů. V Orientu bylo přijímání a pohoštění pocestných nejen slušností, ale spíše povinností. Abrahám hostí tři neznámé muže, Boží posly, kteří mu oznamují narození syna Izáka.
V evangeliu Marta přijímá do svého domu vzácného hosta – Pána Ježíše. Jako Abrahám připravil hostům bohatou hostinu, tak se o to snaží i Marta. Má plno práce a starostí. Její sestra Marie usedá u Ježíšových nohou, aby naslouchala slovům o Božím království. U nohou rabínů sedávali jejich žáci. Rabíni však odmítali mezi své žáky přijímat ženy jako nevhodné pro výuku Zákona. Pán Ježíš to Marii dovoluje.
Na výtku Marty, které se nelíbí Mariino posedávání, Ježíš řekl:
"Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Ano, jedno je třeba. Marie se vybrala nejlepší úděl a ten ji nikdo nevezme."
Marie si vybrala nejlepší úděl, neboť naslouchá slovům věčného života. Tak naplňuje Ježíšova slova:
"Hledejte nejprve Boží království a vše ostatní vám bude přidáno."
Cestu do Božího království najdeme v Ježíšově slově.
Jak je nutné objevit důležitost Božího slova. Při mši svaté jsme pozváni ke dvěma stolům – ke stolu Slova a ke stolu Eucharistie. Přítomnost Pána Ježíše v Eucharistii je je jedinečná, ale Ježíš je přítomný i v Božím slově. Ne všichni mohou přijímat svaté přijímání, ale všichni mohou přijímat Krista v jeho slově.
Měli bychom si i doma najít čas k usednutí k Ježíšovým nohám, otevřít si evangelium, třeba to, co se ten den má číst při mši svaté. Pomodlit se k Duchu Svatému a přemýšlet, co mi chce Bůh svým slovem říci.
I my máme hledat především Boží království, neboť je věčné. Je to nejlepší úděl, který nám, když ho dosáhneme, nikdo nevezme.
Většina našich starostí se týká věcí tohoto světa, a s tímto světem také skončí. Život v Božím království trvá navěky.
Kolik času denně promrháme na věcech zbytečných a málo důležitých. Na četbu a rozjímání evangelia bychom si čas mohli najít, budeme-li chtít.
Ale my často nechceme, dáváme přednost jiným věcem. Žijeme tak, jako by nás tento svět lákal více než nebe. Na nebe je třeba se připravit. Usednout u Ježíšových nohou a naslouchat slovům věčného života. Každý den.