Přijímejme životní zkoušky

12. neděle v mezidobí, cyklus A

Minulou neděli jsme se zamýšleli nad povoláním dělníků pro práci v Božím království. Každý křesťan je povolán, aby naplnil v Církvi i ve světě své poslání, které dostal od Boha.

Ano, Bůh má pro život každého z nás zvláštní plán. Tento plán se začal uskutečňovat už při našem početí. Náš vzhled, naše schopnosti a obdarování, místo našeho narození, naše rodina, všechno zapadá do tohoto plánu. Nic v našem životě není náhodou.

Nejinak to bylo i s apoštoly. I ty si Bůh připravoval, a pak je poslal za své hlasatele. Pán Ježíš věděl, že jejich služba bude provázena těžkostmi, nepřijetím a pronásledováním. Proto jim říká:

"Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo – duši zabít nemohou."

Boží starost o člověka popisuje pomocí vrabců:

"Copak se neprodávají dva vrabci za halíř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce."

Ani jeden vrabec nezahyne bez Božího vědomí. Bůh má nad vším moc. I nad zlem, které nás v životě potkává:

"Nebojte se tedy. Máte větší cenu než všichni vrabci."

Apoštoly čekaly v jejich službě mnohé zkoušky víry. Tyto zkoušky dokázali přijmout, dokonce je přijímali s radostí. Ve zkouškách poznávali svou slabost a omezenost, svou závislost na Bohu. Ve slabosti zakoušeli Boží moc.

Když přijímáme životní zkoušku, dokonce s radostí, pak začíná působit Boží moc. Když však životní zkoušky odmítáme, reptáme a naříkáme, blokujeme Boží moc. Reptáním vlastně Boha obviňujeme z toho, že náš život špatně řídí, že to s námi nemyslí dobře, tedy - že nás nemá rád.

Pokud tyto zkoušky přijímáme a snášíme, poznáváme nejen svou závislost na Bohu, ale i Boží moc a působení. Mnoho lidí se setkalo s Bohem ve chvíli těžké zkoušky.

Bylo sucho, prosili jsme o déšť. Nyní pořád prší, a nám se to nelíbí. Bude velké horko, budeme se potit, v noci nebudeme moci spát. Pořád na něco reptáme, pořád se nám něco nelíbí. Tím vlastně Bohu, který všechno řídí (i počasí), říkáme, že to řídí špatně, že je na nás zlý.

Nebo na nás přijde nemoc. I tu Bůh dopouští. Reptáním nic nezměníme, spíše naopak. Zkusme nemoc přijmout z Božích rukou, trpělivě ji snášet, dokonce za ní poděkovat. Třeba pak pochopíme, proč Bůh nemoc dopustil. Naše díky a chvály nás mohou otevřít pro Boží uzdravující moc. Když se budeme učit snášet každodenní drobnosti, budeme mít sílu snášet i těžké životní zkoušky.

Každý z nás má od Boha určité poslání, které máme ve svém životě naplnit.

K tomuto poslání nás může Bůh připravovat skrze různé zkoušky.

Nebojme se přijímat vše těžké v našem životě. Nebojme se Bohu za životní zkoušky děkovat. Vždyť skrze ně můžeme zakusit Boží moc a lásku. Pokud ovšem s Bohem ve svém životě počítáme.