Práce je pro člověka, a ne člověk pro práci

33. neděle v mezidobí, cyklus C

Dnes jsme ve druhém čtení slyšeli slova svatého apoštola Pavla (2 Sol 3,10):

„Kdo nechce pracovat, ať nejí.“

Tématem kázání bude sociální učení Církve o lidské práci.

Katechismus uvádí, že hospodářská činnost nemá sloužit jen ke zvyšování zisku nebo moci, ale má být hlavně zaměřena na službu člověku a lidskému společenství. Hospodářské podnikání musí probíhat „v rámci mravního řádu, v duchu sociální spravedlnosti“ (KKC 2426).

Každý člověk má právo pracovat, ale také povinnost pracovat. I Bůh je stále činný. Člověk, obraz Boží, má mu být v tom podobný. Prací oslavujeme svého Stvořitele a využíváme k ní od Boha přijaté schopnosti a dary. Práce může mít i výkupný charakter, když ji neseme ve spojení s Kristem na kříži. Tímto spolupracujeme s Kristem na jeho díle vykoupení.

Každý člověk má právo na práci: muž, žena, zdravý i tělesně postižený, vlastní občan i přistěhovalec. Společnost má povinnost pomáhat občanům nacházet práci.

Každý pracující má právo na spravedlivou mzdu jako odměnu za svou práci. Při stanovení výše odměny se má brát ohled na potřeby i výkon každého pracujícího. Pracující má být schopen ze svého platu vydržovat svůj vlastní život i život rodinných příslušníků. Druhý vatikánský koncil (GS 67) o tom pojednává:

„Práce má být odměňována tak, aby se jednotlivci a jeho rodině dala možnost vést slušný život po stránce hmotné, společenské, kulturní a duchovní.“

Upírat nebo zadržovat mzdu je velká nespravedlnost (Jak 5,4):

„Hle, mzda dělníků, kteří žali vaše pole, a vy jste jim ji upřeli, volá do nebes, a křík ženců pronikl k sluchu Hospodina zástupů.“

Stejně je tak nespravedlivé neplatit sociální a zdravotní pojištění.

Velkým zlem je nezaměstnanost. Je urážkou lidské důstojnosti a ohrožením životní rovnováhy. Nezaměstnaností netrpí jen postižený, ale i jeho rodina. Hříchem je také opak – neochota pracovat. Lenost patří mezi hlavní hříchy.

Katechismus nevylučuje oprávněnost stávky, pokud je nezbytná k dosažení spravedlivého cíle nebo práv člověka. Stávka je mravně nepřijatelná, pokud je doprovázena násilnostmi, pokud je zneužita k jiným cílům (politickým) nebo odporuje obecnému blahu.

Posláním člověka na zemi je práce, která se má stát oslavou Stvořitele, prostředkem k využívání svěřených hřiven a zdrojem obživy pro pracujícího a jeho rodinu. Nezapomínejme, že práce není jen naším právem, ale i naší povinností. Pro děti a mládež je prací studium, ve kterém se mají připravovat na své budoucí povolání.

Kázání ukončím slovy svatého Jana Pavla II. z encykliky Laborem exercens (11):

„Práce je pro člověka, a ne člověk pro práci.“