Pocit viny a strach ze smrti
Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 2013
Pán Ježíš vstal z mrtvých. To je radost dnešní slavnosti, to by měla být naše celoživotní radost. Zmrtvýchvstání Páně je logickým pokračováním ukřižování. Pán Ježíš zemřel na kříži za naše hříchy, za hříchy každého z nás.
Kdyby nevstal z mrtvých, jak bychom věděli, že nebeský Otec jeho zástupnou oběť přijal, že můžeme konat pokání, že je nám cesta do nebe otevřena? Kdyby velikonoční tajemství končilo Ježíšovým pohřbem, nevíme vůbec nic.
Člověka na zemi trápí zejména dvě věci: pocit viny a strach ze smrti.
Každý člověk má svědomí, někdo je má úzké, jiný zase široké. Každý člověk má zkušenost s výčitkami svědomí. Mnoho lidí trápí pocit viny. Člověk bez Boha tento pocit záhání alkoholem, drogami, tabletkami nebo povrchní zábavou. To není řešení problému, ale jen útěk od něho. Věřící člověk má po smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista možnost „problém“ pocitu viny vyřešit jinak. Skrze víru v Ježíše Krista a pokání může dosáhnout odpuštění hříchů. Může ulehčit svému svědomí a ztlumit pocit viny.
V postní době jsem shlédl ruský film Ostrov (2006). Film začíná tím, že vojáci německé válečné lodě obsadí ruskou loď, která převáží uhlí. Oba dva ruští námořníci, mají být zastřeleni. Jeden z námořníků prosí Němce o život. Ti mu ho nabízejí, pokud zastřelí svého velitele. Námořník vystřelí a velitel padá do moře. Námořník je po výbuchu lodě zachráněn na jednom ostrově mnichy, kteří zde mají klášter. Námořník si zachránil život, ale ten se mu stane utrpením. Nemá pokoj ve svém srdci, stále ho souží pocit viny za zabití svého velitele. Stává se člověkem pokání, denně vozí v kolečkách uhlí ze ztroskotané lodě, aby topil v celém klášteře. Pokání námořníka, které je spojeno s velkým vnitřním utrpením, způsobí, že se z něho stane starec, tedy člověk, který je nablízku Bohu. Za starcem Anatolijem, jak se jmenuje, přijíždějí lidé pro radu, pro uzdravení svých blízkých. Anatolij od Boha dostává zvláštní charizmata. Pomáhá lidem, ale sám trpí. Nakonec prosí duši svého zemřelého velitele, aby mu u Boha vyprosil klid v srdci. Prosba je vyslyšena. Na ostrov přijíždí admirál se svou dcerou, která je posedlá. Anatolij hned poznává, že je to ten velitel, o kterém si myslel, že ho před mnoha lety zastřelil. Dceru admirála vysvobozuje z moci zlého ducha. Admirála prosí o odpuštění, které dostává. Již může klidně zemřít.
Jaká je to velká milost, že můžeme po hříchu konat pokání, že můžeme doufat v odpuštění hříchů, že můžeme otupit pocit viny nebo se ho zcela zbavit.
To je velký dar Velikonoc.
Člověka také trápí strach ze smrti. V listě Židům čteme (2, 14-15):
„Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i Ježíš přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí.“
Satan držel všechny lidi v otroctví strachem před smrtí. Ježíšovým zmrtvýchvstáním se již smrti nemusíme bát. Smrt je jen dočasná, čeká nás vzkříšení z mrtvých.
Máme se spíše bát něčeho jiného. Když starec Anatolij umíral, otec Job se ho zeptal, zda se nebojí umírání. Otec Anatolij řekl:
„Umírání, umřít, to není hrozné. Hrozné bude stanout před Bohem, za hříchy se zodpovídat.“
Nemáme se bát smrti, ale Božího soudu, který čeká na každého člověka. Nejde o trvalý pocit strachu, ale spíše jde o bázeň, která nás vede k odpovědnému životu. Abychom dobře prožili čas, který nám Bůh zde na zemi daroval. Abychom bojovali s hříchem, abychom usilovali o život v dobrém, tedy podle Boží vůle. Jak nás napomíná svatý Pavel (1 Kor 5,7):
„Odstraňte ten starý kvas, aby se z vás stalo nové těsto. Jste totiž jako nekvašený chléb.“
A v listě Filipanům čteme (Flp 2,12):
„A tak, moji drazí, jako jste vždycky projevovali poslušnost, tak i teď pracujte s úzkostlivou bázní na tom, abyste došli spásy.“
Pán Ježíš zemřel za naše hříchy a vstal z mrtvých. Proto s ochotou konejme pokání za své hříchy, buďme novým těstem, nekvašeným chlebem, abychom jednou obstáli u Božího soudu a navěky se mohli radovat se svým Bohem a s těmi, kteří nás k Bohu předešli.