Pečujme o chrám Ducha Svatého i o duši
2. neděle v mezidobí, cyklus B
Někteří křesťané v Korintě měli uvolněné názory o smilstvu. Tělo bylo pro ně jen pomíjivý příbytek pro duši. Tvrdili, že jako je pro tělo přirozené jíst a pít, tak jsou pro tělo přirozené sexuální potřeby. Proto bylo pro ně všechno dovoleno, i smilstvo.
Svatý Pavel toto chápání těla a jeho potřeb odmítá. Ve svém listě píše:
„Tělo není pro smilnění; je pro Pána a Pán pro tělo.“
Vírou a křtem křesťan patří Kristu celou bytostí, duší i tělem. Svatý Pavel lidským tělem nepohrdá, když odmítá hřích smilstva. Naopak lidské tělo pozvedává, ukazuje na jeho velikost.
Nejen celá Církev, ale i křesťanovo tělo je chrámem Ducha Svatého:
„Nebo nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha Svatého, který ve vás bydlí a kterého vám dal Bůh, a že proto už nepatříte sami sobě?“
Křesťan už nepatří sám sobě, patří Bohu. Křesťanovo tělo je chrámem Ducha Svatého, příbytkem Božím. Proto nemá své tělo znesvěcovat hříchem, ale naopak zkrášlovat dobrem.
Dalším důvodem správného chování k tělu je to, že má být jednou vzkříšeno a mít podíl na věčné blaženosti v nebi. Svatý Pavel píše:
„A Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí také nás.“
Svatý Pavel tělem nepohrdá. Naopak má o něm vysoké mínění. Tělo nemá být nástrojem hříchu. Proto nebylo Bohem stvořeno. Tělo má být nástrojem dobra a našeho posvěcení. Tělo má být podrobeno a řízeno mohutnostmi duše: rozumem a vůlí. Pokud tomuto tak není, může se stát modlou.
Není špatné, když člověk o své tělo dbá. Není hříchem cvičit a posilovat. Boží chrám má pěkně vypadat. Ale vše má řidit náš rozum a vůle. Tělo se nemůže stát modlou, kterou uctíváme místo Boha. Není hříchem dbát o své tělo, hříchem je tělo zbošťovat.
Křesťan však nemá cvičit jen tělo, ale i svou duši. I naše duše se má cvičit ve ctnostech. Ctnost je trvalý návyk v dobrém. Dělám stále něco dobrého. Dobro se pak stane návykem, dobrým návykem. Máme svou duši cvičit například v pokoře. Máme se snažit žít pravdivě, nejsme středem světa. Můžeme duši cvičit v mírnosti, nemáme být závislí na dobrech tohoto světa.
Každý pátek se postíme od masa. Můžeme si nějaký půst přidat. Pro ty starší třeba půst od alkoholu, pro mladší třeba půst od sociálních sítí. Aspoň uvidíme, do jaké míry jsme na těchto věcech závislí, jak se potřebujeme cvičit ve ctnosti mírnosti.
Važme si svého těla, važme si své duše. Obojí Bůh stvořil jako dobré. Obojí má mít podíl na věčné blaženosti v nebi. Tělo je chrámem Ducha Svatého, Duch Svatý je duší naší duše, dává ji nadpřirozený život.
Udržujme své tělo v kondici, ale nezapomínejme cvičit i svou duši.