Obětovat se Otci skrze Ježíše Krista v Duchu Svatém
22. neděle v mezidobí, cyklus A
Dnešní Boží slovo hovoří o následování. V prvním čtení prorok Jeremiáš říká:
"Svedl jsi mě, Hospodine, a dal jsem se svést; byl jsi silnější než já a přemohls mě!"
Hospodin povolal Jeremiáše za proroka v mladém věku. Jeremiáš se toto poslání bál přijmout, nakonec povzbuzen Božími sliby prorocký úřad přijímá. Ten se pro něho stal zdrojem utrpení, neboť musel vůči svému národu prorokovat o Božích trestech za jeho nevěrnost. Musí pro své prorokování snášet výsměch a pronásledování. Nejraději by prorokovat přestal, ale Boží slovo je v jeho nitru jako oheň, který mu nedovolí, aby mlčel.
Pán Ježíš ve své řeči o následování také mluví o utrpení:
"Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě!"
Být učedníkem Kristovým znamená připodobnit se mu v utrpení. Jako Pán Ježíš dospěl do své slávy skrze námahu a utrpení v tomto světě, tak se mu má připodobnit i jeho učedník. Kdo chce být pravý Kristův učedník a dojít nebeské slávy, musí přemáhat své špatné náklonnosti i tužby, které nejsou v souladu s Boží vůli, tedy musí zapřít sám sebe. Dále musí na sebe vzít svůj kříž, tedy snášet všechno těžké, co Bůh dopustí na cestě k nebeské slávě.
Jen přemáháním a snášením utrpení dojdeme nebe. Ztráta nebe není ničím nahraditelná. Pán Ježíš bude jednou soudit každého z nás podle našich skutků.
Pán Ježíš nám neslíbil nebe na zemi, bezstarostnou a bezproblémovou cestu do nebe. Naopak řekl (J 16,33 a Mk 13,13):
"Ve světě budete mít soužení. Ale buďte dobré mysli. Já jsem přemohl svět."
"Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno, ale kdo vytrvá do konce, bude spasen."
Takže následovat Krista, znamená přijmout vše obtížné, co s tím souvisí. Obtíže následování Krista máme nejen přijímat, ale máme je také Bohu obětovat. K tomu nás vybízí svatý Pavel v listě Římanům (12,1):
"Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba."
Obětováním sebe, zvláště toho obtížného a bolestného, přinášíme Bohu oběť. Máme to dělat především při mši svaté. Při přinášení darů máme na oltář položit i své námahy a kříže. Máme svou oběť spojit s obětí Ježíše Krista a odevzdat nebeskému Otci.
Ježíš se pro nás na kříži obětoval, také my se máme přinášet Bohu jako oběť živou, svatou a Bohu milou. Tak vše těžké, co při následování Krista prožíváme, můžeme zužitkovat. Můžeme to proměnit v dobro pro nás a pro naše bližní.
Mše svaté se máme aktivně účastnit. Projevem této účasti má být to, že se spolu s Kristem v Duchu Svatém obětujeme nebeskému Otci.
Tak bude pro nás snažší přijímat vše obtížné při následování našeho Pána. Proto
uposlechněme výzvu svatého Pavla:
"Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba."