Neudělal jsem to, co jsem měl udělat
26. neděle v mezidobí, cyklus C
Jak máme chápat dnešní podobenství? Všimněme si boháče. Podobenství nám ho nelíčí jako zlého člověka. Dokázal se dělit se svými přáteli, věděl o Lazarovi a nezakázal mu žebrat před svým domem, nepoštval na něho své psy. Dokonce měl i po svém zavržení starost o spásu svých pěti bratrů, kteří ještě byli naživu.
Písmo svaté píše jen o jednom hříchu, kterým ztratil nebe. Tím hříchem byla lhostejnost k Lazarově bídě, tedy nedostatek bliženecké lásky k potřebnému člověku. Boháč věděl o hladu žebráka, ale nijak mu nepomohl. Stačilo jen málo, dát mu zbytky ze stolu. Protože mu nepomohl, Lazar zemřel. Boháč ztratil nebe ne proto, že by udělal něco zlého, ale proto, že nevykonal dobro, které byl povinen udělat.
Lhostejnost k lidskému utrpení přinesla boháčovi ztrátu nebe a zavržení.
Toto podobenství by mělo s námi otřást. I kolem nás je mnoho Lazarů, kteří potřebují pomoc. Nemyslím bezdomovce, kteří chtějí peníze na alkohol. To není dobrý skutek, ale spíše hřích. Lazarem může být člověk, který je v duševní nebo materiální tísni. Máme vidět bídu nejen u nás, ale i v cizině - v Asii, Africe, Latinské Americe. I k těmto lidem nemůžeme být lhostejní. Na našem postoji k nim, na naší ochotě pomoci, závisí naše spása.
Ježíš se s těmito chudáky ztotožňuje, když říká:
"Amen, pravím vám, cokoli jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili."
Co konáme pro potřebné tohoto světa, konáme pro Krista. Jsme-li k bídě druhých lhostejní, jsme lhostejní i ke Kristu. Dnes je mnoho možnosti jak pomoci - modlitbou, slovem útěchy a povzbuzení, materiální pomocí skrze různé charity, sbírky, adopce na dálku.
A nyní druhá myšlenka. Boháč prosí Abraháma, aby poslal Lazara varovat pět zbylých bratří, aby neskončili jako on.
Abrahám to odmítá a říká:
"Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou."
Boháč namítá, že setkání s člověkem ze záhrobí je přivede na cestu pokání. Abraham odpovídá:
"Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby vstal někdo z mrtvých."
Člověk, který neposlouchá Boží slovo, člověk, který je uzavřený Božímu hlasu, se nezmění, ani kdyby byl svědkem zázraku.
Jak my, křesťané, posloucháme Boží slovo? Jak jsme otevřeni Božímu hlasu? Na střechách domů jsou umístěné antény nebo satelity, aby se zachytilo kvalitní vysílání co možná nejvíce televizních stanic. Nechybí na našich domech ta podstatná a nejdůležitější anténa pro Boží vysílání?
Co všechno jsme schopni vynaložit, abychom slyšeli, co k nám mluví Bůh? Zajímá nás vůbec, co nám chce Bůh říci? Chceme slyšet slova věčného života? Nebo krmíme duši světskými slovy, často tak prázdnými?
Jak jsem dnes naslouchal Božímu slovu při mši svaté? Co mě oslovilo a zasáhlo? Jsem ochoten o tom přemýšlet? Budu se to snažit uvádět do života?
Boží slovo nestačí jen slyšet. Je třeba, abychom se snažili ho žít.