Nesrovnávejme svůj život s hříšníky, ale s Kristem a Pannou Marií

26. neděle v mezidobí, cyklus A

  V dnešním evangeliu se Pán Ježíš obrací k velekněžím a starším z lidu a vytýká jim jejich neposlušnost Bohu. Vypráví jim podobenství o dvou synech. Otec přichází k prvnímu synu a posílá ho pracovat na vinici. On však otci odpovídá:
  "Mně se nechce."
  V době Ježíšově byla tato odpověď syna otci neslýchaná. Ale první syn šel do sebe, litoval svých slov a nakonec        na vinici šel.
  Otec přichází k druhému synu a i jeho posílá pracovat na vinici. Ten odpovídá: "Ano, pane." Podle přesnějšího překladu :"Zde jsem, pane."
  Ale na vinici nejde. Jisté je, že pouze ten první syn, který zpočátku na vinici nechtěl, ale pak šel, splnil vůli svého otce.
  Pán Ježíš říká duchovním představeným Izraele tvrdá slova:
  "Amen, pravím vám: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království."
  Celníci a nevěstky, všichni veřejní hříšníci, kteří byli spravedlivými věřícími odsuzováni nebo dokonce pohrdáni, jsou podobni prvnímu synu. Tito svým životem říkali vůli nebeského otce ne. Žili tak, jak se Bohu nelíbilo, ale když přišel Jan Křtitel, a pak i Ježíš, nastala změna. Uvěřili, že také oni mohou vejít na vinici, do Božího království, když budou své hříchy litovat a změní svůj život. Přijali pozvání do Božího království. Marie Magdalská, celník Matouš a Zacheus, tito všichni se stávají učedníky Kristovými.
  Velekněží a starší z lidu se podobají druhému synu. Ve své dobré vůli vždy říkali Bohu: "Zde jsem, pane." Jsou to slova naslouchání a připravenosti splnit vůli Boží. Bůh je pro ně Pán, který se má poslouchat. A víme, že duchovní elitě izraelského národa bylo po stránce praktikované víry těžké co vytknout. Snažili se plnit Mojžíšův zákon, navenek žili slušným životem, měli dobrou vůli sloužit svému Bohu. Problém byl v tom, že nedokázali přijmout Jana Křtitele ani Ježíše. Nedokázali přijmout pozváni nebeského Otce na vinici, do Božího království. Zůstali ve své víře stát, zablokovali se a nešli dále. Viděli, jak hříšníci přijímají učení Jana Křtitele, nechávají se křtít v Jordánu, ale ani to je nevedlo            ke změně postoje. Snad jim bylo potupné, postavit se do jedné řady s hříšníky, které odsuzovali a kterými pohrdali. Tím si uzavřeli cestu do Božího království .
  Co může toto Boží slovo říci nám? Především to, abychom se necítili být spravedliví jako tito velekněží a starší. Někde jsem četl příběh o knězi, který chtěl vidět stav své duše před Bohem, prosil o to. Bůh mu ve snu přání splnil. Kněz       přes noc zešedivěl.
  Nesmíme být nikdy spokojeni se  stavem svého duchovního života. Mnoho hříchů si omlouváme, mnohé přehlížíme a mnohé ani nevidíme, neboť jsme stále daleko od Boha. I my potřebujeme obrácení, změnu smýšlení. Nejsme již hotovi, připraveni na věčnost. I nám hrozí, jako velekněžím a starším, že se v duchovním životě zastavíme a nejdeme dál. Říkáme nejprve Bohu: "Zde jsem, Pane", ale pak vůli Otcovu neplníme. I nás mohou obrácení hříšníci, na které se často díváme z patra, předejít do Božího království.
  Chybou duchovní elity Izraele bylo i to, že se porovnávali s hříšníky. Samozřejmě, že se cítili být lepší než oni.
   Křesťan se nemůže porovnávat s hříšníky.
  Nemá následovat hříšníky, ale Krista. My máme svůj život porovnávat s životem Ježíše Krista i jeho Matky. Pak pochopíme, že jsme v duchovním životě stále na cestě.
 Ať je nám dnešní Boží slovo výzvou k dalšímu obrácení, ke změně života. Ať neporovnáváme svůj život s hříšnými lidmi, ale s životem Ježíšovým a Mariiným. Ti jsou pro nás nedostižnými vzory. Celý život tedy máme se sebou co dělat.