Nenechme si vzít důvěru v Boha

   Hlavní postavou prvního čtení dnešní neděle je prorok Eliáš. Tento prorok v Izraeli hájil víru v jediného Boha Hospodina. Izrael vedle Hospodina ještě uctíval Baala, pohanského bůžka deště a úrody. Eliáš ohlašuje králi Achabovi sucho, které má být trestem za uctívání Baala. Má také ukázat, že jen Hospodin je pravý Bůh, od něhož pochází všechno, tedy i déšť a úroda.

  Eliáš se uchyluje k pohanské vdově v Sareptě. Ta mu prokazuje milosrdenství, když mu z posledního co má, dá pokrm a nápoj, i když se ještě stará o svého syna. Tento skutek milosrdenství je odměněn zajištěním stravy během sucha. Prorok Eliáš u vdovy zůstává. 

  Vdově však umírá syn. Ta to bere jako Boží trest, který byl vyvolán přítomností proroka Eliáše. Přítomnost svatého proroka jakoby připomněla Hospodinu hřích této vdovy. Víra vdovy v Hospodina, který se o ní a o jejího syna         v době sucha postaral, je ohrožena. Vyčítá prorokovi, že k ní vůbec přišel:

  "Co mi chceš, muži Boží? Přišels ke mně, abys mně připomněl mou vinu a usmrtil mi syna?"

  Prorok Eliáš prosí Hospodina o život dítěte. Dítě ožilo a jeho matka vyznává víru v Hospodina:

  "Teď tedy vím, že jsi muž Boží a že Boží slovo v tvých ústech je pravdivé."

 Hospodin je nejen dárcem deště a úrody, ale i dárcem života, vítězem nad smrtí.

 V evangeliu jsme slyšeli podobný příběh. Ježíš vrací k životu jediného syna vdovy.

 I víra této vdovy je ohrožena. Bůh vdově vzal jediného syna, zdroj obživy a ochrany. Ježíšova slova nevracejí jen život mládenci, ale obnovují i víru jeho matky.

 Denně prožíváme zápas o víru. O víru nás samotných, o víru našich příbuzných a přátel. I my máme tendenci     při řešení našich problémů nespoléhat se na pomoc pravého Boha, ale hledat pomoc u různých baalů. I naše víra je otřesena, když prožíváme ve svém životě těžké chvíle, když na nás dopadají "jobovy" rány.

  Bojujeme také o víru svých blízkých, kteří se od pravého Boha vzdalují. Tápeme v temnotě, ptáme se:

  "Proč to Bůh dopustil?"

  Většinou na to "proč" nedostaneme odpověď.

  V těchto chvílích je třeba velké důvěry v Boha, abychom nepřestali věřit v Boží lásku a milosrdenství. Zkouška víry může být velmi bolestná. Vzpomeňme na Joba. Ač byl spravedlivý, přišel o všechno. Neposlechl svou ženu, která mu radila, aby zlořečil Bohu, ale vložil svou bolest do Božích rukou, i když nenašel odpověď, proč to vše Bůh dopustil. Po době zkoušky přišlo Boží požehnání.

  Myslím si, že Job je pro nás velkým vzorem. Je třeba odevzdat naše trápení Bohu, stále zápasit o svou víru, nenechat si vzít důvěru v Boha. Věřit, že i za černými mraky stále svítí slunce.

  Nevzdávejme zápas o svou víru i o víru našich blízkých. I když všemu ve svém životě nerozumíme, přesto věřme, že je náš život v rukou milujícího Boha.