Nemusím, ale chci
18. neděle v mezidobí, cyklus A
Dnešní první čtení je věnováno Izraelitům v babylonském zajetí. Babylonské zajetí se chýlí ke konci. Dalo by se očekávat, že se všichni Izraelité s radostí vrátí do své země. Avšak mnozí z nich získali za dobu svého zajetí majetek. Návrat do zaslíbené země by pro mnohé znamenal opustit tyto pozemské statky.
Proto prorok všechny vyzývá, aby se odvrátili od věci pozemských, které nedokážou ukojit hlad a žízeň lidského srdce (Iz 55,2):
"Proč vy dáváte peníze za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí?" .
Své oči mají upřít k duchovním dobrům, která Bůh dává zdarma:
"Vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez peněz, pojďte, zásobte se a jezte bez peněz a zdarma víno a mléko."
Voda je symbolem života a Ducha Svatého. Víno a mléko jsou symboly blaženosti v zemi zaslíbené.
Dnešní Boží slovo se zaměřuje na touhy našeho srdce. Po čem v životě toužíme, o co usilujeme, co chceme v životě získat?
Netýkají se touhy našeho srdce jen nebo hlavně věci pozemských? Konzumní způsob života je nebezpečím i pro křesťany. I my často utrácíme peníze za věci, které nejsou schopné naplnit duši trvalým štěstím, pokojem a radostí. Za věci, které v nás nechávají jen větší prázdnotu a žízeň.
Jak toužíme po Bohu a jeho darech? Jak toužíme po duchovních darech, které skutečně mohou utišit hlad a žízeň našeho srdce, a které nám Bůh dává zdarma? Už nyní nám dává své velké dary: Boží milost, svátosti, společenství Církve. Všechno jsou to zdarma dané dary, kterých si často málo vážíme. A často jsou pro nás spíše břemenem než darem.
My musíme jít v neděli na mši svatou, musíme chodit ke zpovědi, musíme se ráno a večer modlit.
Kdybychom poznali, jak obrovský Boží dar jsou modlitba, svátosti, mše svatá, společenství Církve, děkovali bychom Bohu.
Bože, děkuji Ti, že se já – hříšník – mohu modlit, že mohu k Tobě pozvednout svůj hlas. I když Tě urážím svými hříchy, vždy mohu k Tobě v modlitbě přijít a prosit za odpuštění.
Bože, děkuji Ti za milost, že mohu být učasten mše svaté, že mohu slyšet Boží slovo, že mohu přijímat Tělo Kristovo, pokrm k věčnému životu.
Bože, děkuji Ti za společenství Církve, že nejsem sám se svou vírou.
Bože, děkuji Ti za naději věčného života a vzkříšení z mrtvých.
V evangeliu jsme slyšeli, jakou touhu měli lidé po Ježíšovi, jak opouštěli své domovy a šli za Ježíšem do pustin, aby ho mohli slyšet.
Dnes můžeme při mši svaté prosit, aby Bůh i v našich srdcích rozdmýchal touhu po Božích věcech a duchovních dobrech.
Abychom nemrhali drahocenný čas i peníze jen pro věcí pomíjivé, ale abychom si uvědomili, že jen Bůh se svými dary může utišit hlad a žízeň našeho srdce.