Někým jsme díky Boží milosti
22. neděle v mezidobí, cyklus C
Dnešní úryvek evangelia nám nabízí dvě poučení. To první, o vybírání předních míst na hostinách, nemá podpořit zvyk věřících, kteří obsazují zadní místa v kostele. Pak by také museli poslechnout výzvu:
„Příteli, pojď si sednout dopředu!“
První poučení se obrací na ty, kteří se skrze svou pýchu a sebestřednost vyvyšují nad ostatními. Myslí si, že jsou něco více než ostatní. Správný není ani postoj falešné pokory, kdy se člověk cítí méněcenný a horší než ostatní, a proto si automaticky sedá na poslední místo.
Správný pohled na člověka je pohled Boží, jak nás vidí Bůh. Vírou a křtem jsme se stali dětmi Božími, dostali jsme novou, nadpřirozenou hodnotu, neboť skrze milost posvěcující jsme dostali účast na božské přirozenosti. V našem nitru přebývá Bůh. To nás činí velkými a nepřemožitelnými.
Křesťan, který ví, že je „někým“ díky Boží milosti, se nepotřebuje nad ostatní vyvyšovat. Pokud to dělá, z křesťanství pochopil velmi málo. Ani se nepotřebuje hrbit před ostatními, neboť ví, jakou má cenu v Božích očích.
Druhé poučení nám nezakazuje zvát na hostiny přátele, příbuzné a bohaté lidi. Pozvání na hostinu je projevem naší lásky k člověku. Člověk pro nás něco znamená, když ho pozveme na svatbu nebo na oslavu narozenin.
Pán Ježíš nás vyzývá, abychom také zvali lidi, kteří nám to nemohou vrátit. Máme konat dobré skutky nezištně. Když pozveme na hostinu přátele a příbuzné, očekáváme, že i oni nás někdy pozvou na hostinu. Skutek lásky neděláme jen pro ně, ale i pro sebe.
Když konáme dobro vůči těm, kteří nám to nemohou vrátit, děláme to především pro ně. A nemusí jít jen o hostinu. Všechny dobré skutky bychom měli dělat nezištně, tedy neočekávat protislužbu.
To je velmi těžké. Ale o odměnu se nepřipravíme. Pán Ježíš na konci dnešní úryvku evangelia řekl:
„Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých.“
Pokud konáme dobro zištně, tedy očekáváme, že nám to bližní vrátí, již dostáváme svou odměnu. Když však konáme dobro nezištně, zříkáme se odměny na zemi, a tím můžeme očekávat odměnu na věčnosti.
Nemáme se vyvyšovat nad ostatní. Někým jsme díky Boží milosti. Nemáme se hrbit před ostatními, máme důstojnost Božích dětí. Máme dobro konat nezištně, neboť nikdo z lidí nám nemůže dát to, co nám slibuje Bůh.