Jděme cestou menšiny

21. neděle v mezidobí, cyklus C

Dnešní evangelium začíná otázkou neznámého člověka:

"Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?"

Izraelité se ptali, zda Mesiáš přinese spásu pro celý národ nebo jen pro jeho část. A když pro část, kdo budou ti vyvolení?

Pán Ježíš se nepouští do věroučných diskuzí, ale obrací otázku člověka na něho samotného. Co má sám udělat, aby byl spasen. Ježíš říká:

"Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci."

Ke spáse, do nebe, vedou úzké dveře. Člověk si tedy nemůže žít "po svém", ale musí respektovat hranice, které stanovil Bůh. Vstup do Božího království je také časově omezen. Je třeba využít příhodný čas, zítra může být pozdě. Od úzkých dveří budou vyhnáni ti, kdo činili nepravosti; přesněji - bezpráví. Rozhodující je tedy vztah k lidem, tedy láska k nim.

Dnešní svět má rád spíše široké dveře. Propaguje pohodlí, bezstarostnost, nezodpovědnost. Člověk si má na světě hlavně užívat. Co je lehčí, je považováno za lepší. Člověk utíká před problémy a rozhodnutími.

Široké dveře nejsou cestou do nebe. Kam tedy? Opět Ježíšova slova (Mt 7,13-14):

"Vejděte těsnou branou. Neboť prostorná je brána a široká cesta, která vede k záhubě, a mnoho je těch, kdo tamduty vcházejí."

Široké dveře, široká brána, vedou k záhubě.

"Jak těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málo je těch, kdo ji najdou."

Jsme-li křesťané toužící po nebi, nemáme na výběr. Pro nás existuje jen jedna cesta k životu, jen jedny dveře – úzká cesta a těsné dveř. Těsnými dveřmi je Ježíš, úzkou cestou je následování jeho života, především zachovávání přikázání lásky.

Těsné dveře a úzká brána nám ukazují další požadavek. Abych jimi přešel, musím před nimi zanechat vše zbytečné. To, co mi brání vejít.

Po stránce materiální to znamená, zbavit se závislosti na stvořených věcech, lpění na tom, co není Bůh. Po stránce duchovní to znamená, odložit hříšné chování, sladit svou vůli s Boží vůlí. Odložit své představy o životě, které nesouzní s Božím plánem.

Pak budu schopný vejít.

Spása je milost, ale s milostí musíme spolupracovat.

Máme se tedy rozhodnout, po které cestě chceme jít a kterými dveřmi chceme vstoupit. Široká cesta a široké dveře vedou k záhubě, úzká cesta a úzké dveře vedou k životu. Je třeba rozhodnout se teď, zítra už může být pozdě.

"Jak těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málo je těch, kdo ji najdou."

Kéž bychom se rozhodli jít cestou menšiny.