Byť by nebylo pekla, nebe, přece bych miloval tebe

4. neděle v mezidobí, vyklus B

Pán Ježíš v Kafarnau hlásá evangelium o příchodu Božího království. Posluchačům Ježíšova slova vnikají hluboko do srdce. Jsou naplněni úžasem:

"Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitele Zákona."

Moc Božího slova, moc Ducha Svatého. I my bychom měli být hlasateli Božího slova, když vydáváme svědectví o své víře. Pán Ježíš v podobenství o rozsévači objasňuje, že aby Boží slovo bylo účinné, musí zapadnout jako zrno do dobré půdy, tedy do připraveného srdce. Naším úkolem je zasévat Boží slovo a zalévat ho modlitbou. Růst a působení Božího slova je Boží věcí. Svatý apoštol Pavel to vystihl v listě Korintským (1 Kor 3,6):

"Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dával vzrůst."

Zasévejme Boží slovo do srdcí posluchačů, zalévejme ho modlitbou, ale jeho účinek nechme na Bohu. On dává vzrůst. Zaseté Boží slovo nemusí přinést užitek okamžitě. Nebuďme proto netrpěliví, když hned nevidíme výsledky hlásání.

Kromě lidu byly mocí Ježíšova slova zasaženy i jiné bytosti – zlí duchové. Jeden z nich, který trápil posedlého člověka, se cítil Ježíšovým slovem ohrožen. Vzkřikl:

"Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský! Přišel si nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!"

Vyslovením Ježíšova jména se zlý duch snažil nad Ježíšem získat moc. Marně, protože i zlí duchové byli stvořeni a jsou na Bohu zcela závislí.

Pán Ježíš nepotřebuje vyslovovat jméno démona, i když samozřejmě jeho jméno znal. Stačilo mu, když řekl:

"Mlč a vyjdi z něho!"

A zlý duch musel posedlého opustit.

Před Ježíšem se zlí duchové třesou. Ježíš přišel na svět, aby učinil ďáblově činnosti konec. Přestože Ježíšova moc pokořovala zlé duchy, Pán se jim dobrovolně vydal napospas. To čteme v postní době v pašijích. Ježíš se pro naší záchranu nechal ukřižovat. Snášel, když s Ním surově zacházeli, když se mu posmívali, když se mu rouhali, aby sestoupil z kříže. Ježíš to mohl udělat, kdyby chtěl. Ale věděl, že svou smrtí na kříži nás zachrání z moci zla a věčné smrti. Dokonce se za své vrahy u nebeského Otce přimlouval.

Měli bychom často rozjímat s pohledem na Kristův kříž. Měli bychom žasnout nad Ježíšovou láskou k nám. Ježíš, vtělený Bůh, se pro naši spásu vydává do rukou zlých duchů. Ten, který je několika slovy vyháněl z posedlých. Pohledem na Kristův kříž nemůže pochybovat o Ježíšově lásce.

Kdybychom připustili názor ateistů, že není žádné nebe, žádný posmrtný život, přesto je Pán Ježíš hoden naší lásky.

Líbí se mi verše jednoho hymnu z breviáře:

"Kříž a krev tekoucí z tvých ran učí, žes lásky hodný Pán;

byť by nebylo pekla, nebe, přece bych miloval tebe."