Buďme věrni svým závazkům
6. neděle v mezidobí, cyklus A
Smyslem lidského života je budování Božího království, nejprve ve svém srdci, pak i kolem sebe. Boží království přichází všude tam, kde se člověk podřizuje Boží vůli. Jsme zodpovědni nejen za sebe, ale i za svět, pro který máme být solí a světlem.
Dnes nás Pán Ježíš vybízí:
"Říkám vám: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete."
Pán Ježíš od nás požaduje dokonalejší spravedlnost, než byla spravedlnost farizeů. Dokonce to dává jako podmínku vstupu do Božího království.
Co je to vlastně spravedlnost?
Boží spravedlnost často chápeme tak, že Bůh dává každému, co mu patří - dobré odměňuje, hříšné trestá. Je to jistě správné, ale Židé chápali Boží spravedlnost trochu jinak.
Bůh je pro ně spravedlivý, neboť je věrný svým závazkům vůči vyvolenému národu. Bůh stojí věrně při svém národu, Izrael může od Boha čekat pomoc.
A lidská spravedlnost? Člověk je spravedlivý, když plní své závazky vůči Bohu a lidem. Tyto závazky už v životě člověka existovaly, nebo je na sebe dobrovolně vzal. Jde o závazky vůči Bohu, věrnost své rodině a dětem, věrnost starým rodičům, které neopouští, věrnost pracovním závazkům. Člověk je tedy spravedlivý, když plní věrně své závazky vůči Bohu a lidem.
Po pádu do hříchu lidstvo ztratilo cit pro tyto závazky, Proto nám Bůh dal Desatero, ve kterém tyto závazky vůči Bohu a lidem připomíná.
I pro farizeje byl spravedlivý ten, kdo přesně plnil Mojžíšův zákon a Desatero. Pán Ježíš však označuje spravedlnost farizeů za nedokonalou. Farizeové se totiž soustřeďovali na doslovné znění přikázání, a tím jim unikala jejich podstata - co chtěl Bůh skrze své přikázání docílit. Proto Pán Ježíš na příkladech ukazuje plný význam a smysl přikázání.
Farizeové znali příkaz Desatera:
"Nezabiješ! Kdo by zabil, propadne soudu."
Pro farizeje byla přestoupením 5. přikázání vražda, vnější a viditelný skutek. Pán Ježíš oznamuje plný význam tohoto přikázání: Hřeší již ten, kdo se na svého bližního hněvá, kdo mu nadává, nebo ho zesměšňuje. Jak píše svatý Jan (1 Jan 3,15):
"Kdokoliv nenávidí svého bratra, je vrah - a víte, že žádný vrah nemá podíl na věčném životě."
Dále Pán Ježíš probírá 6. přikázání:
"Nezcizoložíš!"
U Židů bylo přísně zakázáno narušit manželství jiného, neboť manželé se v manželství stali jedním tělem. Farizeové chápali provinění proti 6. přikázání jen jako hřích skutkem. Pán Ježíš však říká:
"Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci."
Hřeší již ten, kdo se dívá na ženu chtivě, kdo po ní v srdci zatouží. Věrnost v manželství nespočívá jen ve skutcích, ale i v pohledech, myšlenkách a touhách.
Dalším příkazem je zákaz křívé přísahy. Když člověk přísahá, bere si Boha za svědka, že mluví pravdu, nebo že něco určitě vykoná. Když přísahu poruší, dělá z Boha lháře. Pán Ježíš říká o přísaze toto:
"Ale já vám říkám: vůbec nepřísahejte. Ale vaše řeč ať je: ano, ano - ne, ne. Co je nad to, je ze Zlého."
Naše ano, musí být ano; naše ne, musí být ne.
Dnes jsme pochopili, že Pán Ježíš po nás žádá dokonalejší spravedlnost, než jak ji chápali ve Starém zákoně. Máme být věrni závazkům vůči Bohu a lidem nejen ve skutcích, ale i ve vnitřním smýšlení, ve svém srdci.
Odevzdejme svá srdce Bohu, aby je očistil a naplnil svou přítomností.