Bez svatebních šatů se na svatbu nechodí
28. neděle v mezidobí, cyklus A
Dnešní Boží slovo mluví o hostině. Ta byla u židů obrazem budoucího šťastného života. Hospodin zástupů bude vítěz nad potupou Izraele, nedostatkem i smrtí. I Ježíš mluví o svatební hostině, kterou uspořádal král pro svého syna. Ona je obrazem Božího království. Zve nejprve již pozvané, ale ti nemají o hostinu zájem. Jdou si za svými záležitostmi. Král proto zve na svatební hostinu ty, kteří jdou kolem náhodou. Svatební síň se zaplňuje dobrými i zlými.
Židé ve své většině pozvání do Božího království nepřijali, odmítli nabídku spásy od Jana Křtitele, Ježíše a později od apoštolů. Proto Bůh nabízí BK a spásu jiným – pohanům. Ti, toto cenné pozvání na královskou hostinu přijímají. Avšak ne všichni z celého svého srdce. V Božím království, jehož zárodkem je pozemská Církev, jsou dobří a zlí. Jsou zde ti, kteří nabídku spásy přijali celým svým srdcem, ve křtu přijali svatební šat Boží milosti a snaží se tuto milost uchovat. Brání se těžkého hříchu, a když podlehli pokušení, smířili se s Bohem ve svátosti smíření. Jsou zde i ti, kteří křestní milost ztratili těžkým hříchem, nežijí podle vůle Boží a nic s tím nedělají.. Nemají svatební šat. K dosažení nebe nestačí být jen členem Církve, je nutné žít v Boží milosti, bez těžkého hříchu. Bez milosti posvěcující, bez Božího života v nás, nelze dojít nebe, nelze dojít plnosti Božího království. To je poselství dnešního evangelia. Svatební hostina je zde také obrazem nebeské slávy, do které mohou vejít jen ti, kdo zemřou v Boží milosti.
Mše svatá je předchutí nebeské slávy. Při mši svaté se mohu setkat s Ježíšem v Božím slově, ve svatém přijímání, ve shromážděné Církvi. Svaté přijímání to je královská hostina, při které nám Ježíš Král dává za pokrm sám sebe. Mše svatá a svaté přijímání je pro nás velkou milostí, darem. Máme si ho vážit. Alespoň v neděli a zasvěcené svátky se účastnit mše svaté. I nás, každou neděli, Ježíš zve na královskou hostinu. Bylo by jeho urážkou, kdybychom z vlastní viny toto pozvání odmítli. Nemoc, starost o malé dítě, nutná cesta, od povinné účasti na mši svaté osvobozuje. Když musí křesťan v neděli pracovat, měl by jít na mši v sobotu večer, nebo alespoň během týdne a tak nedělní mši svatou nahradit.
Pozvání na nedělní bohoslužbu je pro nás velká milost, vyznamenání. Odmítnutí pozvání z vlastní viny je vlastně pohrdnutí tím, který nás pozval. Proto Církev považuje neúčast na nedělní bohoslužbě pro dospělého za těžký hřích. Kdo nestojí o nedělní mši svatou, která je přípravou na nebe, dává Bohu najevo, že nestojí ani o nebe. Važme si nedělní mši svaté a choďme ke svatému přijímání.
Pokud katolíkovi v tom brání těžký hřích, měl by se co nejdříve smířit s Bohem. Jen kdo žije v Boží milosti má přístup ke svatému přijímání a jednou do nebeské slávy. Dnešní podobenství, pro někoho možná tvrdé, je pro nás důrazným varováním, abychom nepohrdali milostmi, které nám Bůh dává. Abychom se varovali těžkého hříchu, který nás zbavuje Boží milosti. Bůh nám zde na zemi dává velké dary a na věčnosti nám chce dát ještě větší. Ale záleží také na nás, zda-li je přijmeme a žijeme tak, abychom jednou měli svatební šaty a mohli se s Bohem navěky radovat.