Znovu objevit tajemství neděle

9. neděle v mezidobí, cyklus B

Pán Ježíš v sobotu s učedníky prochází obilím. Učedníci z hladu trhají klasy, aby se najedli alespoň zrní. Farizeové jsou ve střehu a Ježíši vytýkají:

„Hle, proč dělají, co se v sobotu nesmí?“

Pán Ježíš jim odpovídá:

„Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu.“

Člověk nemá sloužit sobotě, ale sobota má sloužit člověku.

Pán Ježíš pak v sobotní den uzdravuje člověka s ochrnulou rukou. Tím odmítá farizejské chápání soboty, které pro dodržení sobotního klidu zakazuje konat dobré skutky.

Porušením soboty nebylo trhání klasů, které mělo utišit hlad učedníků, ani uzdravení nemocného člověka.

Podle knihy Genesis Bůh stvořil svět během šesti dní, sedmý den odpočíval a radoval se ze stvoření. Proto i člověk má šest dní pracovat a sedmý den odpočívat. Farizeové přesně stanovili, co se v sobotu smí a co nesmí dělat. Dokonce zakazovali konat dobro. I to bylo pro ně porušením sobotního klidu.

Pro křesťany je svátečním dnem neděle. V neděli Pán Ježíš vstal z mrtvých. I pro nás je neděle dnem klidu; nemáme zbytečně pracovat. Je to den vyčleněný Bohu, kterého máme uctívat účastí na mši svaté a modlitbou. I my máme v neděli vzpomínat na velké činy Boží pro naši spásu. Neděle není jen víkend a zábava, ale den zasvěcený Bohu a modlitbě.

Neděle je u židů prvním dnem v týdnu, kdy bylo stvořeno světlo. Bůh povolává z nicoty svět i člověka. Neděle má být dnem díků za stvoření, které máme od Boha přijímat jako dar. I sami sebe máme přijímat jako dar od Boha, dar, který se Bohu podařil.

Neděle je den Kristova zmrtvýchvstání, tedy den nového stvoření, které Kristus obnovil skrze své velikonoční tajemství. Už nepatříme smrti, ale životu. A z toho se máme v neděli radovat.

Neděle je také osmý den, který byl pro židy „dnem bez konce“. Neděle je tedy také obrazem věčnosti. Máme si uvědomit, kam směřujeme, že jsme poutníky k věčnosti. Nedělní bohoslužba a svaté přijímání je předchutí nebe. Ve mši svaté se připravujeme na to, co budeme dělat v nebi – společně chválit našeho Boha.

Neděle je také dnem daru Ducha Svatého. Máme si s vděčností připomenout tento dar a nechat Ducha Svatého v nás působit. Duch svatý nás má proměnit, abychom jednou mohli vejít do nebe.

Neděle je také dnem víry. Při nedělní mši svaté se modlíme Vyznání víry. Neděle by tedy měla být obnovou našeho křestního slibu, ve kterém jsme se zřekli zla a rozhodli se patřit Nejsvětější Trojici.

Neděle je pro člověka. Je dnem díků za stvoření, za to, že jsme v Bohu novým stvořením. Neděle je obrazem věčnosti, obrazem nebe, ke kterému směřujeme. Je dnem vděčnosti za dar Ducha Svatého, kterému se chceme otevřít a spolupracovat s Ním. Je také dnem víry, kdy děkujeme za křest.

Je třeba znovu objevit tajemství neděle, tajemství dne Páně.