Zasnoubení s Kristem

4. neděle v mezidobí, cyklus B

Hlavním tématem dnešního kázání bude celibát a panenství. Budu vycházet           z Písma svatého a z knihy Raniero Cantalamessy Panenství.

Svatý Pavel v prvním listě Korintským odpovídá na dotaz křesťanů, zda je lepší žít      v celibátu (panenství) nebo v manželství. Svatý Pavel vyzvedává celibát, neboť v něm sám žil. I Pán Ježíš prohlásil, že „jsou takoví, kteří se manželství sami zřekli pro Boží království“(Mt 19,12).

Příchodem Ježíše Krista není manželství již jedinou možností života. Celibát a panenství jsou existence prorocké, neboť ukazují, jak budeme žít v nebi (Mt 22,30):

„Lidé tohoto světa se žení a vdávají. Ale ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat.“

Celibát a panenství nejsou popřením lidské přirozenosti, ale uskutečňují ji v hlubší rovině. Celibát a panenství se vyznačují plodností ve vyšší rovině než tělesné. Svatý Pavel píše v listě Korintským (1 Kor 4,15):

„Já jsem se stal vaším otcem v Kristu Ježíši.“

A Galaťanům píše tato slova (Gal 4,19):

„Moje děti, znovu vás bolestně rodím.“

Celibát a panenství jsou povolání ke službě. Je třeba mužů a žen, kteří by se na plný úvazek a celým srdcem zasvětili službě šíření Božího království.

V dnešním druhém čtení svatý Pavel vyzvedává celibát a panenství proto, aby křesťané žili bez zbytečných starostí. Manželství přináší mnoho starostí o rodinu. Bylo by špatné, kdyby vdaná žena trávila hodiny v kostele a zanedbávala svou rodinu. Bylo by stejně špatné, kdyby kněz nebo řeholník se zabýval většinou jen světskými starostmi a zájmy. Celibát a panenství unikají před zbytečnými starostmi, ale neznamenají bezproblémový život. Člověk, který je zasvěcený Bohu má svůj všechen čas obětovat službě pro Boží království a pro spásu duší.

Svatý Pavel v listě Korintským píše ( 1 Kor 7,33):

„Ale kdo je ženatý, stará se o věci světské, jak by se líbil manželce, a je rozdělen.“

Manželé mají milovat Boha, ale jejich srdce se musí rozdělit. Musí milovat i svého partnera a své děti. Srdce Bohu zasvěcených osob má patřit jen Bohu. Celibát a panenství jsou vlastně zasnoubením s Kristem, a to až na věčnost.

Raniero Cantalamessa k tomu dodává:

„Má duše je zamilována do Ježíše, jiní se postarají, aby svět nevymřel.“

Jako se manželé v manželství stávají „jedním tělem“, Bohu zasvěcení lidé jsou           s Kristem „jednoho ducha“. Bůh má být pro ně jediným v životě.

Svatý Řehoř Nysský učí, že pravé panenství je vnitřní. Člověk se musí osvobodit         od vášní a tužeb, aby se mohl spojit s Kristem. Vnější (tělesné) panenství je            ve vztahu k vnitřnímu jako jeho obal.

Nerozdělené srdce v celibátu a panenství má význam jen tehdy, pokud někoho miluje. Je lepší rozdělené srdce v manželství, které miluje, než srdce nerozdělené, které nemiluje nikoho. I Bohu zasvěcení lidé mají mít k ostatním lidem hluboké vztahy, ale na duchovní rovině.

Manželství, celibát a panenství jsou Božím darem, za který máme Bohu děkovat.

Opačné povolání, ve kterém nežiji, nemohu brát jako nějakou konkurenci, nebo dokonce jím pohrdat. Poznáním hodnoty druhého povolání mohu ocenit povolání,      ve kterém sám žiji.

Všechna povolání jsou cestou k Bohu. Důležité je najít tu svou cestu a jít po ní.