Proč?

5. neděle v mezidobí, cyklus B

Utrpení člověka na zemi. Jak ho vysvětlit? Tuto otázku řešilo mnoho filozofů a učenců. I Písmo svaté se na ní snaží odpovědět.

V době Pána Ježíše existoval v Izraeli nábožensko – politický proud saduceů. Saduceové učili, že Bůh odměňuje, nebo trestá člověka už zde na zemi. Když se někomu daří, tak je zbožný a dobrý. Když někdo trpí, je to znamení jeho hříšnosti.

Avšak toto pojetí pokulhává, pokud trpí spravedlivý člověk, např. Job. Job poctivě plnil požadavky Mojžíšova zákona. Mělo by se mu proto dařit dobře, ale přesto        na něho Bůh dopustil velké trápení. Ztratil své děti, svůj majetek i své zdraví.

Také Job se ptá Boha:

„Proč?“

Mnoho lidí by chtělo na tuto otázku slyšet odpověď, ale nemusí ji dostat. U Joba to byla zkouška víry, pro jiného to může být očištění před odchodem na věčnost. Ale utrpení spravedlivých zůstane vždy zahaleno rouškou tajemství. Až v nebi dostaneme na tuto otázku vyčerpávající odpověď.

Zde na zemi bychom měli utrpení přijmout a nést. Máme se modlit za uzdravení, odstranění utrpení, ale vždy bychom se měli odevzdat do vůle Boží. Jako Pán Ježíš      v Getsemanech (Lk 22,42):

„Otče, chceš-li, odejmi ode mě tento kalich, avšak ne má vůle ať se stane, ale tvá.“

To je modlitba odevzdanosti do Božích rukou.

„Bože, chtěl bych, abys mě tohoto utrpení zbavil, ale nechávám na Tobě, abys mi dal to, co je pro mě lepší.“

Obdivuji víru svatého Pavla. Ten po svém obrácení netoužil po jiném, než aby co nejlépe naplnil své poslání apoštola národů. Tak toužil po Kristu, že mohl napsat tato slova (Flp 1,21-24):

„Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem. Avšak kdybych tady žil dál, mohl bych ještě s užitkem pracovat. A proto nevím, co bych měl volit. Přitahuje mě totiž obojí: mám touhu zemřít a být s Kristem – a to je věc mnohem, mnohem lepší; ale pro vás je zase nutnější, abych zůstal ještě naživu.“

Svatý Pavel se těšil na nebe, na věčný život s Kristem. Ale poznal, že ještě nepřišel jeho čas. Přijal Boží vůli, že má dále pracovat na šíření evangelia. Až Bůh rozhodne, tak si ho povolá. Dočkal se.

Nejhorší je utrpení dětí. Během svého kněžského působení jsem pohřbíval dvouleté dítě, které jsem křtil. Proč muselo zemřít na rakovinu?

Proč musel zemřít mladý a obětavý kněz Michal Jadavan?

Obávám se, že zde na zemi odpověď nedostaneme. I ztrátu blízké osoby musíme přijmout a nést. Musíme nést i to nezodpovězené „proč“.

Můžeme a máme však věřit, že vše je v Božích rukou. Bůh sám dobře ví, co dělá. I když bychom chtěli, aby to bylo jinak, přesto bychom měli s Pánem Ježíšem říci:

„Ne má vůle ať se stane, ale tvá.“