Nejsme cizí, patříme Bohu

Slavnost Nejsvětější Trojice, cyklus B

Dnes slavíme tajemství víry, které nemůžeme lidským rozumem pochopit, ale přijímáme ho vírou, neboť nám ho zjevil Ježíš Kristus.

Věříme, že Bůh je ve třech Osobách: Otec, Syn a Duch Svatý. Náš Bůh je tedy společenstvím Božských Osob, které nemají počátek ani konec, které jsou věčné.

Božské Osoby se navzájem přijímají a odevzdávají, tedy se milují, a skrze tuto lásku se sjednocují v dokonalé jednotě.

A na této lásce Nejsvětější Trojice může mít podíl i člověk, který je stvořen k Božímu obrazu. Bůh nás skrze víru a křest „adoptuje“, přijímá za vlastní děti:

„Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: ´Abba, Otče!´“

Můžeme svého Boha důvěrně nazývat „Otče, tatínku.“ Křesťanství je postaveno na lásce. Není náboženstvím strachu, ale lásky. Každý člověk touží po lásce, kterou mu může v plnosti dát jen Bůh. Touha po lásce, která je v srdci každého člověka, je vlastně touhou po Bohu, který je Láska. Každý člověk se může vnořit do lásky Nejsvětější Trojice. Musí však uvěřit, že je Bohem milován. Milován i přes svou hříšnost a ubohost.

Dnes se máme radovat z lásky Nejsvětější Trojice. Máme se také radovat z toho, že jsme dědici Boží, dědici věčného života s Bohem, dědici nebe:

„Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi.“

Jako křesťané máme krásné povolání. Můžeme prožívat velkou věc, že jsme Boží děti, milované děti nebeského Otce, celé Nejsvětější Trojice. Co může být pro člověka většího než to, že je Bohem milován, že je Bohem přijatý za vlastního? Nejsme cizí, patříme Bohu. A jednou s Ním máme prožívat celou věčnost.

Radujme se z toho, i když v tomto světě zakoušíme různá trápení. Máme se tím připodobnit Kristu, který trpěl pro naší spásu:

„Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.“

Tajemství Nejsvětější Trojice je tajemstvím Boží lásky. Božské Osoby se navzájem milují. Na této lásce můžeme mít podíl i my, když přijmeme nabídku Božího dětství.