Možnost nového začátku
1. neděle postní, cyklus B
V knize Genesis čteme, že lidstvo bylo tak zkažené, že na něho Bůh seslal potopu. Zachránilo se jen osm lidí a jeden, nebo více párů zvířat. Bůh s lidmi i se všemi živočichy, kteří vyšli z archy, uzavřel smlouvu, ve které se zavázal, že tvorstvo již nebude na zemi vyhlazené potopou.
Znamením této smlouvy se stala duha (hebr. qešet). Qešet v hebrejštině znamená nejen duhu, ale i oblouk válečného luku. Bůh již nebude s člověkem bojovat, ale bude bojovat po boku člověka se zlem.
Bůh dává svému tvorstvu možnost nového začátku.
Voda potopy je předobrazem křtu, jak jsme to slyšeli v l. listě Petrově (1 Pt 3, 20 - 21):
„Jen několik osob, celkem osm, se v ní (arše) zachránilo skrze vodu. Voda, která (tehdy byla) předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu. Ne že by (křest) smýval špínu z těla, ale vyprošuje nám u Boha, aby bylo čisté naše svědomí, a (působí to) zmrtvýchvstání Ježíše Krista.“
Přijetím svátosti křtu jsme i my dostali možnost nového začátku. Stali jsme se novým stvořením. Křestní voda nám nesmyla špínu z těla, ale očistila nás od hříchů, aby bylo čisté naše svědomí. Stalo se tak díky Kristově smrti na kříži a jeho zmrtvýchvstání.
Víme však, že jsme hříšní lidé. Křtem jsme se nestali automaticky svatými. Proto nás Bůh v postní době vybízí k pokání, ke změně smýšlení. I v evangeliu jsme slyšeli Ježíšova slova:
„Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu.“
Bůh nechce být našim soupeřem, nechce proti nám bojovat pro naši hříšnost. Chce po našem boku bojovat s hříchem. Chce nám dát možnost nového začátku.
Je to velká milost, že můžeme konat pokání, že můžeme před Velikonocemi přistoupit ke svátosti smíření, že můžeme začít znovu. Bůh má s námi úžasnou trpělivost. Využijme proto šanci, kterou nám Bůh dává.
Představme si, že by Bůh s námi ztratil trpělivost, že by nám řekl:
„Už dost. Pořád hřešíš, k ničemu to nevede. Je konec, hříchy už ti neodpustím.“
Bůh nám stále dává možnost konat pokání. Naše hříchy ho uráží, ale stále nás miluje. Stále čeká na náš návrat. Svátost smíření je velkým Božím darem hříšníkům.
Církevní Otcové nazývají svátost smíření křest slzami. Slzy lítosti smývají naše hříchy. Lítost je velmi důležitá část svátosti smíření. Lítost je bolest ducha nad spáchanými hříchy, kterými jsme zarmoutili Boha i naše bližní, spojená s předsevzetím v budoucnu už nehřešit.
Slzy upřímné lítosti člověka vedou k novému začátku. Bůh nám dává možnost začít znova. Můžem obnovit svůj vztah k Bohu i k lidem. Využijme tuto šanci, může být pro nás poslední.