Máme druhé přivádět ke Kristu, ale nemáme jim stát v cestě
2. neděle v mezidobí, cyklus B
Jan Křtitel měl mnoho učedníků. Mezi ně patřili Ondřej a Jan. Předchůdce Páně byl pro ně vzorem víry v Boha a asketického života. Jan Křtitel to věděl. Když kolem něho procházel Pán Ježíš, zvolal (J 1,36):
„Hle, beránek Boží!“
Když to Ondřej s Janem uslyšeli, opouští Jana Křtitele a jdou za Ježíšem. Jan Křtitel měl jen připravit na příchod Mesiáše, ukázat na něho. Dobře věděl, kde je jeho místo. Později to dosvědčil i slovy (J 3,30):
„On musí růst, já však se menšit.“
Ten, kdo přivede člověka ke Kristu, se pak musí stáhnout do pozadí. Musí člověka nechat, aby sám šel za Ježíšem. Nemůže hledajícího připoutávat k sobě, ale má ho nechat, aby se připoutal k Ježíši:
„On musí růst, já však se menšit.“
Ondřej a Jan jdou za Ježíšem. Ten se jich ptá, co by chtěli. Učedníci chtějí jít tam, kde bydlí. Ježíš jim to dovolil (J 1,39):
„Šli tedy, viděli, kdy bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne.“
Pozvat někoho do svého domu znamená, že mám v tohoto člověka důvěru. Ondřej a Jan poprvé zakusili lásku Pána Ježíše. Chtěli se s ním více seznámit, poznat jeho Srdce. Toto první důvěrné setkání bylo tak zlomové v jejich životech, že si Jan pamatoval i hodinu příchodu. U Ježíše zůstali celý den. Poprvé od Ježíše slyšeli radostnou zvěst o příchodu Božího království.
Jak je důležité toužit po důvěrném setkání s Ježíšem! Jak je důležité zůstávat u Něho v modlitbě, kdy nemluvíme my, ale necháváme mluvit Ježíše. Jak je důležité číst a rozjímat evangelia, ve kterých k nám Ježíš přímo promlouvá.
Ondřej si toto hluboké setkání s Ježíšem nenechává pro sebe, ale běží za svým bratrem Šimonem Petrem. Nejprve mu hlásá radostnou zvěst (J 1,41):
„Našli jsme Mesiáše!“
A pak Petra přivádí ke Kristu. I Ondřej nechává svého bratra jít za Ježíšem, aby se s Ním osobně setkal. Jan Křtitel přivedl Ondřeje k Ježíšovi, Ondřej Petra. Jan Křtitel nechává Ondřeje jít za Ježíšem, aby s Ním měl osobní zkušenost, stejně tak Ondřej Petra. Oba nechtěli být překážkou důvěrného setkání s Ježíšem.
I my bychom měli prosit Ježíše, aby nám ukázal, kde bydlí. I my bychom měli mít touhu zůstat s Ježíšem. Důvěrně se s Ním setkávat v modlitbě, v Božím slově, přemýšlet o Něm, nechat se Ježíšem oslovit, třeba i povolat.
Jen v síle tohoto důvěrného setkání s Ježíšem budeme schopni o Něm svědčit druhým lidem. Jak může člověk hodnověrně mluvit o tom, že Bůh je Láska, když ji sám na sobě nezakusil?
Máme druhé přivádět ke Kristu, ale pak máme dávat pozor, abychom nestáli v cestě mezi nimi a Ježíšem. On přece musí růst, my se musíme menšit.