Kdo slouží, není nikdy sám

5. neděle postní, cyklus B

Dnes jsme v evangeliu slyšeli Ježíšova slova:

"Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven. Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek."

Oslavením Ježíš míní svou smrt na kříži. Křížem se ujímá vlády nad světem a poráží satana. Kříž je cestou ke zmrtvýchvstání a nanebevstoupení.

Pán Ježíš se přirovnává k pšeničnému zrnu. Pšeničné zrno, aby přineslo užitek, musí být zaseto do půdy. Aby vydalo klas, musí odumřít. Jako je zrno zaseto do půdy, tak byl Pán Ježíš přibit na kříž. Odumřením zrna vzklíčí nový život. Smrtí Ježíše na kříži také vzešel nový život, nové stvoření. Novým stvořením se stáváme skrze víru a křest. V křestní vodě odumírá starý člověk, který je propadlý hříchu, a rodí se nový člověk, který je naplněný nadpřirozeným životem milosti.

Máme se Kristu ve všem podobat. I my se máme stát pšeničným zrnem, a to nejen v okamžiku křtu. Být pšeničným zrnem je naše celoživotní poslání. Jde o povolání ke službě.

Pokud pšeničné zrno nezasadíme, zůstane samo. Nemůže přinést žádný užitek.

Člověk, který se uzavírá do svého sobectví, který si žije jen pro sebe, zůstane sám. Jeho život nepřínáší užitek.

Pokud pšeničné zrno zasadíme, můžeme očekávat nějakou úrodu.

Člověk, který svůj život dává do služby Bohu a lidem, je užitečný a nezůstává sám.

Vzorem služby je Pán Ježíš, který přišel na svět, aby nám sloužil, aby se nám vydal do krajnosti. Také nás ke službě vybízí. Dokonce nám slibuje odměnu:

"Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou."

Bohu nejlépe sloužíme ve svých bližních.

Máme tedy krásné celoživotní poslání – být pšeničným zrnem, které se nechává zasít, aby přineslo hojný užitek. K naplnění života potřebujeme být užiteční, být zde pro ty, kteří nás potřebují. Ten, kdo slouží, není nikdy sám. Je otevřený k potřebám lidí, je ochotný vycházet ze sebe k druhým lidem.

Pán Ježíš nám svým křížem ukázal cestu. Ta cesta je pro mladé i staré, zdravé i nemocné. Pán Ježíš na kříži vykonal největší čin pro spásu člověka. Nemocný člověk, třeba připoutaný na lůžko, který své trápení z Božích rukou přijímá a obětuje, dělá pro tento svět mnoho. Možná i více než zdravý člověk, který ve světě aktivně pracuje.

Buďme pšeničným zrnem, které se chce nechat zasít, aby přineslo hojný užitek.