Historie farnosti Mikulovice

Do roku 1413 byly Mikulovice přifařeny do Hlucholaz, potom k Ondřejovicím. V roce 1672 byla na prosby farníků ustavena samostatná farnost Mikulovice.
  První dřevěný kostel (filiální kostel) byl postaven na Kirchenbergu v roce 1550. Od roku 1582 byl postupně přestavován na kamenný. V tomto roce byl přestavěn presbytář a opatřen kamenným klenutím. V roce 1650 jej světící biskup  Johann Baltazar Lisch z Hornau posvětil ke cti svatého Mikuláše.  Boční oltář byl zasvěcen sv. Janu Křtiteli a sv. Valentýnovi.
   V letech 1651 - 1666 probíhala další rekonstrukce. Kostel dostal i nad lodí kamenný strop a věž, do které byly umístěny 3 zvony. V roce 1672 se farnost Mikulovice osamostatnila.
   Posloupnost duchovních správců Ondřejovic,  kteří měli na starost i Mikulovice:
   Michael Ig. Adolf            1650 - 1654
   Georg Ad. Trompisch      1654 - 1656
   Mathias Ig. Sartorius      1656 - 1660
   Georg Karl Pohl              1660 - 1669
   Daniel Franz Becke         1670 - 1672
   Prvním farářem samostatné farnosti Mikulovice se stal Georg Franz Neugebauer, který svůj úřad zastával do roku 1690. K mikulovické farnosti patřily ještě Široký Brod a Hradec (do roku 1893), Nová Ves, Kolnovice a později osady Lomy a Terezín.
  Další rekonstrukce kostela probíhala v roce 1737, kdy byl kostel rozšířen. V 19. století za faráře Floriana Witziga (1857 - 1875) byla v roce 1865 opravena věž a do makovice byl vložen pamětní zápis s mincemi. Za dalšího faráře Ignaze Thienela byl postaven nový oltář. Tento kostel vydržel až do roku 1903.
   V polovině 19. století bylo zřejmé, že starý kostel již přestává stačit narůstajícímu počtu obyvatel. Podle sčítání lidu v roce 1857 žilo v obci 4450 obyvatel, z nichž většina chodila do kostela. Prvním, kdo začal veřejně mluvit o nutnosti postavení nového kostela byl mikulovický kaplan Julius Bannert.
  Dne 16. 11. 1902 proběhla generální sbírka na výstavbu nového kostela, která vynesla 20.000 rakouských korun. Sám světící biskup z Vratislavi, kardinál Kop, poslal 120.000 RK, farář Thienel věnoval 20.000 RK. Plány kostela zhotovil brněnský architekt Richard Voelkl. Stavitelem nového kostela byl Adolf Rieger z Bennisch (Horní Benešov), okres Freudenthal (Bruntál). 21. března 1903 byla ve starém kostela odsloužena poslední mše svatá a po ní začaly demoliční práce. 31. března bylo založeno sdružení pro stavbu kostela a jejím předsedou se stal mikulovický farář Thienel. Mezi novou školou a obecním úřadem byl postaven provizorní dřevěný kostelík.
   Slavnostní položení základního kamene proběhlo 11. června 1903. O měsíc později však došlo ke katastrofě. 11. července přišla "Velká voda". Řeka Bělá se rozvodnila  a zatopila podstatnou část Mikulovic. Byly zbořeny všechny mosty a několik lidí přišlo o život. I přes tuto katastrofu práce nebyly přerušeny a nový kostel se stavěl dál.
   28. dubna 1904 byly požehnány tři nové zvony, které byly instalovány na věž kostela. Druhou světovou válku přečkal jen zvon sv. Františky. Zvony stály 8.000 RK. Zvony byly pořízeny sbírkou a osobními dary. Nejvíce přispěly Františka Kirchnerová (2.000 RK) a Marie Vietzová (1.000 RK).    
   12. dubna 1904 v 15 hodin byla na věž vyzvednuta pozlacená koule o průměru 1,2 m a na ní navazoval ocelový kříž o délce 3,6 m. V ocelové pozlacené kouli byly uloženy údaje ze staré věže z roku 1865, dále zpráva faráře Ignáce Thienela o stavbě nového chrámu, zpráva starosty Josefa Tiefla, členů kostelní rady Franze Grogra, Karla Laufa, Johana Tiefla, Karla Ludwika, Bruno Riegra a Vincence Weise. Dále byla do koule vložena zpráva biskupského vrchního hajného Emanuela Scholla, starosty pověřeného pro Kolnovice, Františkov a Terezín - Josefa Neugebauera, starosty pro Novou Ves  - Františka Gobla a dále zpráva stavitele Adolfa Riegera.
  Při stavbě nového kostela došlo při terénních úpravách k objevu staré náhrobní desky (kolem starého kostela se nacházel hřbitov).Jde o desku pána Mikulovic rytíře Bibriše z roku 1605, který byl v dobrém vztahu s vratislavským biskupem i s Rudolfem II., císařem římským. Tento rytíř věnoval dřevěné kapličce v Mikulovicích malou kamennou plastiku (kalvárie). Náhrobní deska i plastika byly zazděny do zdí nového kostela a můžeme je obdivovat dodnes.
   V poslední den církevního roku 20. listopadu 1904. byla v  kostela sloužena první mše svatá. Sloužil ji farář Ignác Thienel s farářem Širokého Brodu Voglem a s kaplanem Hakenbergem. Mše svaté se zúčastnili i zástupci okolních vesnic, školy s žáky, celkem 3.000 lidí.
  Vnitřní vybavení kostela se doplňovalo postupně v následujících letech. 7. června 1907 byl vysvěcen nový hlavní oltář, který je dílem kamenické školy v Supíkovicích. O Vánocích 1907 byl instalován hlavní lustr s 48 svíčkami, který se nedochoval. Mezi světovými válkami byl instalován elektrický pohon pro varhanní měchy  a elektrický pohon zvonů. Bylo plánováno i vytápění kostela, ale k tomu již nedošlo.
   Kostel sloužil věřícím bez větších oprav až do roku 1977, kdy byla zahájena jeho generální oprava. O ní se zasloužil farář František Hrabec (1946 - 1989). Střecha kostela byla pokryta hliníkovým plechem, byla zhotovena nová fasáda, kostel vymalován. Lavice v bočních lodích byly odstraněny. Oprava kostela byla provedena za velkých obětí kněze i farníků.