Dobrý Pastýř

4. neděle velikonoční, cyklus C

Jak je dobré být ovcí Pastýře Ježíše Krista. Dnes jsme slyšeli Pánova slova (Jan 10,27):

„Moje ovce slyší můj hlas, já je znám a ony jdou za mnou.“

Ježíš, náš Pastýř, zná své ovce. Zná nejen stádo jako celek, ale i každou ovci. Nezná nás povrchně, zná naše nitro. Zná naše touhy, myšlenky, radosti, bolesti, obavy, přednosti a slabosti. Zná nás naprosto dokonale, ale přesto nás miluje.

Vede nás k dobré pastvě, chrání nás ode všeho zlého, dává nám věčný život. Když si to všechno uvědomíme, měli bychom dobře naslouchat jeho hlasu a jít za ním. Pak budeme v bezpečí, neboť Pán o svých ovcích řekl (Jan 10,28):

„Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou.“

Jdeme-li věrně za svým Pastýřem, nikdo nás nevyrve z jeho rukou. Bůh nad námi drží svou ruku, která nás chrání ode všeho zlého.

Pán Ježíš je naším jediným Pastýřem, ale přesto svěřuje své stádce lidským pastýřům, které si sám volí. Povolaní pastýři jsou také ovcemi. I oni musí bedlivě naslouchat hlasu Pastýře Krista a jít za ním. Nemají zodpovědnost jen sami za sebe, ale i za ty, které jim Pán svěřil. Proto se musí na své poslání dobře připravit.

Jedna babička se divila, proč musí bohoslovci 6 let studovat, aby se naučili sloužit mši svatou. Tady nejde jen o to, aby se bohoslovec naučil dobře odříkat mši svatou a řádně konal předepsaná gesta. Aby dával ovečkám dobrou pastvu, musí hodně studovat. To dělá na teologické fakultě. V semináři se učí žít s Ježíšem, dobrým Pastýřem.

Pán Ježíš, když svěřil Petrovi své ovce, třikrát se ptal, zda ho Petr miluje. Povolání kněze – pastýře stojí na lásce ke Kristu. Láska ke Kristu je nejhlubším základem kněžského povolání. Lásku ke Kristu můžeme přirovnat k voňavé růži. Jsme opojeni její vůní a zároveň jsme zraňováni jejími trny. Duchovní život spočívá na této lásce, která uchvacuje, ale i zraňuje. Této lásce se nemůžeme naučit na fakultě ani na jiné škole. Této lásce se učíme ve škole života, života s Kristem.

Je třeba být shovívavý k lidským pastýřům, zvláště mladým. V duchovním životě má všechno svůj čas. Je třeba se za kněze modlit, aby stále rostli v lásce ke Kristu. Tím také poroste jejich láska ke Kristovým ovcím.

Je třeba se také modlit za nová kněžská povolání, slovem i životem. Pokud je Kristus středem života rodiny, pokud je v rodině milován, může si Bůh z dětí této rodiny povolat ty, kteří se mu budou chtít zcela odevzdat.

Někteří mladí lidé cítí povolání ke kněžství nebo řeholnímu životu, ale mají strach ze svých slabostí a hříchů. Pán Ježíš řekl svatému Pavlovi (2 Kor 12,9):

„Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.“

Prosme proto za mladé lidi, aby šli statečně za svým povoláním, které jim Pán od věčnosti připravil.

Ježíš Kristus je naším dobrým Pastýřem, za kterým s důvěrou jdeme. Nikdo nás nemůže vyrvat z jeho rukou. Jen my sami můžeme z jeho stádce odejít.

Modleme se za pastýře, kterým Ježíš Kristus svěřil nebo chce svěřit pastýřskou službu, aby stále rostli v lásce ke Kristu, aby přijímali nejen vůni, ale i trny.