2. Počátek činnosti proroka Mohameda

Životní osudy Mohameda, zakladatele islámu, jsou nám podrobněji a přesněji známy než-li u Budhy a jiných podobných původců nových náboženství. Hlavním pramenem je Korán, který obsahuje domnělá prorokova zjevení.

Mohamed se narodil v roce 570 nebo 571 po Kristu. Podání odvozuje původ proroka ze šlechty Korejšitů, ale zdá se, že Mohamed z ní nepocházel, protože sám s hrdostí mluví o svém nízkém původu. Otec Mohamedův  ´Abd-Alláh zemřel již před synovým narozením. Osiřelého chlapce se ujal nejprve jeho děd, a když i ten po dvou letech zemřel, stal se jeho obětavým poručníkem strýc Abú-Tálib. Mohamedův strýc podnikal každý rok obchodní cesty do Sýrie. Podle pověsti vzal devítiletého chlapce s sebou. V Sýrii se prý Mohamed setkal s křesťanským mnichem, který v něm poznal budoucího proroka a předpověděl jeho velikost.

Když bylo Mohamedovi 25 let, vstoupil do služeb zámožné vdovy Chadidže a jako vůdce karavan podnikal větší obchodní cesty. Chadidža si mladíka oblíbila, a třebaže byla o 15 let starší, vzala si ho za manžela. Tak se z chudého Mohameda stal vážený a bohatý kupec. Z vděčnosti ke strýci Abú-Tálibovi Mohamed adoptoval  jeho mladičkého syna Alího. Alí se později stal mužem Mohamedovy dcery Fatimy a byl jedním z nejhorlivějších bojovníků islámu. 

Nemáme spolehlivých zpráv o tom, jakým vnitřním vývojem Mohamed dospěl k rozhodnutí vystoupit jako hlasatel nového náboženství. Jistě tomu předcházel delší psychologický proces. Měl sice silnou tělesnou konstrukci, ale od mládí trpěl nervovými záchvaty epileptického rázu, při nichž míval halucinace. Mohamed byl přesvědčen o nadpřirozeném původu těchto zjevení. Jimi byl utvrzen ve své doměnce, že je od Boha poslán, aby hlásal nové, čistší náboženství.

První zjevení měl roku 610 na hoře Hira, kde se mu ukázal anděl Gabriel. Další zjevení měl za tři roky. Od tohoto druhého zjevení zmizela u Mohameda všechna nejistota. Prorok nedbaje překážek ani posměchu začíná jako vyvolený posel boží hlásat islám.

Bylo ti jistě židovství a křesťanství, které Mohamed alespoň z části znal a které spolupůsobily, že se oddal náboženskému přemýšlení. Obojí náboženství bylo v Arábii rozšířeno a nemohlo Mohamedovi zůstat neznámé. Vždyť i příbuzný jeho ženy Waraka, jak se zdá, byl křesťanem. Mohamed nepoznal židovství a křesťanství v čisté podobě, neboť z jejích nauky zná většinou jen rabínské báje a gnostické fantazie. Ale přece jen v obou náboženstvích poznal čistou ideu jediného Boha. A právě tato idea jediného Boha ho uchvátila tím více, čím více poznával pošetilost a zvrhlost okolního pohanství.

Vedle myšlenky na jediného nejvyššího Tvůrce, na kterém člověk zcela závisí, Mohameda upoutaly další pravdy: všeobecné zmrtvýchvstání a poslední soud, při kterém bude každý souzen a podle svých skutků odměněn nebem nebo potrestán peklem.

Tyto tři myšlenky tvoří vlastní podstatu nového náboženství islámu, s nímž prorok vystoupil. Vedle těchto pravd nemělo nové náboženství jiné vnější formy kromě modlitby. Takto chtěl Mohamed jako posel boží obnovit náboženství arabských praotců Abraháma a Izmaela v jeho původní čistotě. Ve jménu tohoto náboženství vystoupil proti modloslužbě, které bylo jeho okolí oddáno.

Mohamed musel u svých rodáků zápasit především s náboženskou lhostejností. Brzy po svém veřejném vystoupení se Mohamed přesvědčil, že nikdo není prorokem ve své vlasti. Jen v nejbližším okolí získal stoupence svých názorů. Mimo bohatého kupce Abú-Bekra a mladého Otmana (pozdější první a třetí chalífa) se ostatní Mohamedovi stoupenci skládali většinou z chuďasů a otroků.

Korejšité v Mekce si z počátku nového proroka nevšímali. Brzy však proti němu zaujali nepřátelské stanovisko. Mohamed bojem proti modloslužbě ohrožoval jejich zisk, který jim plynul z pouti ke Ka´bě. Mohamedova činnost měla v Mekce i ráz sociální. Mohamed  žádal na bohatých zakát - daň ve prospěch chudých. Odpor proti Mohamedovi se v Mekce brzy vystupňoval tak, že se jeho postavení stalo beznadějným. Věřící začali kolísat, noví stoupenci nepřibývali, a tak se zdálo, že se nové hnutí podaří v zárodku potlačit. Nezdarem skončily prorokovy pokusy hlásat islám v jiných městech.             V sousedním Ta´ifu byl dokonce zraněn kamením a musel z města potají uprchnout.

Po několika nezdarech nastal nečekaný obrat. Mezi poutníky, kteří přišli ke Ka´bě byli také obyvatelé Jatribu. Poutníci vyprávěli Mohamedovi o nesnesitelných poměrech v jejich rodném městě. Dva beduínské kmeny - Ausové a Chazradžové - se zmocnily města a vzájemně se mezi sebou potíraly. Mohamedovi se podařilo získat jatribské poutníky pro své učení. Ti s prorokem uzavřeli smlouvu a pozvali ho do Jatribu, aby urovnal spory a uspořádal poměry.

Tak se stalo, že v roce 622 Mohamed opustil Mekku. Tento jeho útěk - hedžra - je počátkem mohamedánské éry. Sám Mohamed tento nový letopočet zavedl.